Průvodce ročním hubnutím – měsíc třetí

Když jsem minule vydala svůj článek z této roční hubnoucí série, ozvaly se hlasy, že mám zdůraznit, že jde o osobní dokument a ne návod. Ráda bych dodala, že přesně o to, mi v mém sepisování pocitů a činů, šlo. Podat obraz toho, co prožívá léty prověřený „dietář“ a zkušený sportovec (přesto ne s ideální váhou). Popsat, jaká úskalí se ve změně životního stylu mohou objevovat. A to tak, jak přijdou. Teorii máme asi všichni (všechny) nastudovanou, odborníky a trenéry kontaktované…co zbývá? Emoce, motivace a bolavá změna osobního postoje. Dnešní díl má příznačné jméno – Krize. Jak jsem prožila třetí měsíc souboje v rámci „zajeté“ osobní spirály? Šlo to ztuha…

Rovnou se přiznám, že dietu nedodržuji. Přinejlepším si obden doplním minerály/vitamíny, které mi doporučila lékařka. S radostí přijímám fakt, že nemám téměř chuť na sladké a mnohem menší na pečivo. Pečivo (ach i při mojí alergii na mouku), je kamenem úrazu. Trénink, který jsem v minulém měsíci popsala, mi dal dost zabrat. Až tak, že jsem přestala mít ze cvičení radost. Ono taky chodit cvičit pětkrát týdně vyžaduje velké odhodlání. A ikdyž jsem si dala pozor, abych důkladně prováděla strečink, hlídala dýchání a zastavila se kdykoliv jsem měla pocit, že to dělám jen „z rezerv“, tak se dostavilo nutně to, co jsem předpokládala. Nenazvala bych to přetrénování…spíše nuda. Cvičení se stalo nutným zlem a na tohle já reaguji obvykle tak, že se zatvrdím. Chyběla mi volnost rozhodování.

Obvyklý trénink – posilovna – kardio – plavání – posilovna – kardio, se tak stal hodně těžkou železnou košilí. A já jako zbrojnoš, jsem se chtěla možná i podvědomě tohoto tíživého zbavit. Říká se, že nemoc je nebo může být únik od reality. Na začátku tohoto třetího měsíce, jsem dostala chřipku. Měla jsem pocit, že nejméně prasečí…Pro smůlu nejen já, ale i syn. Asi tušíte, jak se vám vstává k nemocnému dítěti, když máte sami horečku. Manžel mne ponoukal k odpočinku…hned, jak jsem se zbavila horečky, jsem se opět vrhla na trénink. Srdce mám zatím vpořádku. Ale nikomu to nedoporučuji dělat. Mojí nemocí není totiž ta chřipka, ale neschopnost odpočinku. Neumím zastavit. A daň je za to vysoká. Málo spánku, přechozené nemoci, život s nepřetržitě sešlápnutým „plynem“.

Rozhodla jsem se zvolnit. Extrémy nefungují. Žít jen jednou věcí, se nedá. Život se má užívat. A tak jsem dala přednost systému 2-3x týdně (2x plavání, 1x yoga), abych měla taky čas pro přátele a lépe si zorganizovala práci (ano, i psaní vyžaduje přípravu). A světe div se, třetí týden zmizela chřipka, zmatek a nevole. A já s chutí začala objevovat nová společenská setkání, semináře a okolí. Jin yoga, na kterou jsem začala chodit je mnohem poklidnější verzí všech možných „odrůd“, je klidná, až tolik, že mne to zcela zneklidnilo… najít něco, co by donutilo MNE k meditaci a naprostému odpojení od toho ruchu v mojí hlavě.

Celý měsíc, jsem se snažila myslet na to, co dělám špatně. Najít svoje zažité vzorce a musím říct, že díky semináři feng shui, akupunktuře a pár dalším setkáním, se mi udělalo jasno. O tom, zase příště. Je jasné, že se musím naučit odpočívat a nebrat spánek za promarněný čas. Je zjevné, že pokud jsem něco držela silou vůle několik let proti zákonům přírody, někdy musí nastat ten bod, kdy tělo řekne: „tak a teď, prosím, začni hned jinak“. Mnohem více se tedy starám o to, aby moje dny byly vyváženější, můj život opravdovější. A moje sny lákavější. Hodně se učím od předků, našich i těch z dálného východu. Pokud se trošku orientujete v „duchovních příčinách onemocnění“, pak asi tušíte, kam se ubírám. Pokud to neznáte, pak např. infekce vyjadřují podrážděnost, zlost a rozmrzelost a např. edémy (otoky, zadržování tekutin), které mne velmi trápí, zase znamenají něco, čeho se nechci zbavit. No, nejspíše asi toho svého křečíkovského (důvěrně známého) kolečka…Obrázky ze společného toulání skupiny cizinek (včetně mne) kolem Galatské věže jsou prvním důkazem, že já, křečík, se snažím a vlastně i následující fotka s pelargoniemi – asi tak tři roky se můj muž vymlouval, až jednou pojedeme do květinářství, tak si koupíš kytky na balkon…nikoliv. Jednou jsem jela z pracovní schůzky a uviděla zahradnictví. Odjela jsem s pytlem zeminy a dalším pytlem květin…

A jídelníček? Odbourala jsem noční mlsání (úplně), každé ráno (no, skoro každé) si dám zelené jablko a snažím si hlídat pitný režim (to mi moc nejde). Jak mi ale kamarádka řekla, nepiješ, nezhubneš. Její tip byl, postavit si sklenice s pitím všude po bytě, abych je měla stále na očích…Funguje to. Možná mi jen zoufale nechutná ta barelová voda, v Turecku se totiž z kohoutku nepije… S manželem si v občasných „sacharidových“ krizích, jak říkám tomu, když nás honí prachobyčejná mlsná, chystáme talíř mrkve. Klasik (i trenér praví), nakrájet mrkev na hranolky a případně přidat nať řapíkatého celeru a v nouzi (třeba televizní), namáčet do jogurtového dipu (česnek, troška soli, olivového oleje a pepře)…ano, je to dobrá varianta „furtžeru“ ke „kouzelné bedýnce“, kdy ruka neustále šmátrá.

Nejlepší poučení tohoto měsíce? Dělejte to, co máte rádi/rády. Bez lásky k sobě to nejde. A to, že respektujeme sami sebe, v tom co chceme dělat nebo nechceme, je vyjádřením této lásky. Co myslíte?

V dalším měsíci se dozvíte o tom, jak jsem pokročila s poodkrýváním duševních příčin onemocnění, a jak jsem znovu nastartovala svoji chuť ke sportu. Celý další měsíc jen plaveme. 😀

Duchovní příčiny nemocí – např. kniha Louise L. Hay – Uzdrav své tělo nebo http://www.celostnimedicina.cz/priciny-dusevni-unavy-z-pohledu-tcm-a-cesta-k-naprave.htm
http://www.bylinarstvi-maya.cz/dusevni-priciny-nemoci/

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na