Život s rakovinou prsu

Autor

Paní Eva Žylková je příjemná a energická žena. Při rozhovoru s ní máte pocit, že vám dobíjí baterky. I když jsme si nepovídaly jen o pohodových tématech, ale naopak probíraly věc, která je víc než vážná a u které každá z nás touží, aby se nám vyhnula. Ano, náš hovor se točil okolo rakoviny prsu. Paní Eva si touto nemocí prošla na vlastní kůži a já jsem moc ráda, že ochotně souhlasila, když jsem se na ní obrátila s prosbou o rozhovor. Našla jsem jí vlastně díky jejím stránkám http://www.evik63.estranky.cz/ , které založila na pomoc onkologickým pacientům.

Kdy ses dozvěděla, že máš rakovinu prsu? Kolik Ti v té době bylo let?

Přesně 11.7.2002, v té době mi bylo 38 let.

Jak se u Tebe projevovala nemoc v počátcích?

Oslabený organismus, angína, nespecifikovatelné bolesti, hubnutí.

Kdo na to přišel? Ty sama nebo Tvůj gynekolog?

Já sama. Začala jsem docházet na rehabilitace a po první masáži mi bylo strašně zle. Večer při sprchování jsem si našla v podpaží bouli velikosti menšího pingpongového míčku. Nedalo mi to spát a ráno šla k neuroložce. Ta mě po vyšetření ihned poslala na mamologii.

Co se Ti honilo hlavou, když ses dozvěděla svou diagnózu? Jaké byly Tvé pocity? 

Nejdříve se mi honilo hlavou co bude s mými nezletilými dětmi, kdo je vychová a co manžel? Strach ze smrti? Proč právě já???

Co bylo pro Tebe nejhorší? Strach z neznámého, tvůj fyzický stav nebo spíš psychika?

Psychika, poněvadž člověk nevěděl, co ho čeká a strach ani ne o sebe, ale o děti.

A z čeho jsi měla největší strach?

O své děti a manžela a jak to vše zvládneme. I třeba finančně.

Co na to říkala Tvoje rodina a lidé ve Tvém okolí?

Děti byly nezletilé, byly jim a manželovi podané informace přímo ode mě. Nic jsem nezatajovala, ani to nešlo. Rodiče nemám a sourozenci se informaci dověděli taky přímo. I mí kamarádi a okolí, nic jsem o své nemoci nezatajovala.

Jak vypadala následná léčba? Co všechno musí podstoupit žena, u které je tato nemoc diagnostikována?

Ihned na druhý den po sdělení diagnózy mě lékaři operovali a dále 6 chemoterapií a 33 ozařování. Po 3 letech odstranění dělohy a vaječníků. U každé ženy tomu je jinak, podle druhu nádorů, velikosti nádoru a zdravotního stavu pacientky.

Změnil se nějak Tvůj život po rakovině? Změnil se Tvůj pohled na život?

Určitě ano, vidím jak kvetou stromy, mám radost z všedních věcí. Všechno nepřeháním jak tomu bylo kdysi, před rakovinou.

Co Ti nejvíc pomáhalo nebo kdo?

Manžel a děti. To byly moje největší opory a dodneška jsou. Velké opory.

Moc se mi líbí, jak mluvíš o své rodině. Asi k sobě máte hodně blízko. Bylo to tak vždycky nebo vás semkla až ta nemoc?

Ano. Vždycky jsme měli k sobě blízko, ale po nemoci nás to stmelilo ještě víc a máme o sebe větší strach.

Ovlivnila nějak nemoc váš intimní život? 

Určitě v době nemoci ano, ale hodně jsme s manželem o tom mluvili a vím, že pokud jsou k sobě partneři tolerantní tohle je nemůže ovlivnit. Záleží jen ale na těch dvou osobách, jak si tohle vyřeší a jak budou k sobě upřímní.

Bylo něco, co Tě při Tvém boji s rakovinou zklamalo nebo naopak potěšilo? Třeba v přístupu lidí.

Hodně mě potěšila má rodina a přátelé, kteří třeba od některých bych to nečekala mě potěšili mile, jiní naopak. Každý tuhle diagnózu u jiných nedokáže přijmout, ještě se pořád o téhle nemoci ví málo. Ne nadarmo se říká: „ V NOUZI POZNÁŠ PŘÍTELE.“

Jak jsi na tom zdravotně teď? Už máš vyhráno?

Tak právě je to 8 let, co mě operovali a pacient, co měl jednou rakovinu nemá vyhráno po celý život. U každé kontroly je strach, aby se to neobjevilo někde jinde. Zdravotně jsem 2 roky měla plný invalidní důchod, pak jsem šla do částečného invalidního důchodu. K tomu se po chemách přidalo hodně jiných nemocí, ale lékaře to nezajímá. Vždy berou jen jednu diagnózu. A s přibývajícími roky nemocí ještě přibývá.

Bojíš se, když se u tebe začne ozývat teď nějaká nemoc nebo si v duchu říkáš, že to bude dobré, protože už sis to vybrala?

Tak já těch nemocí mám vážnějších víc, ale určitě tam ten strach je, to bych lhala, kdybych tvrdila opak. A že jsem si je už vybrala???!!! To určitě jo, ale zas to spadne a musím se oprášit a jít dál a bojovat a nevzdávat to.

Cítím z tebe bojovníka. Jsi taková?

Kdybych nebyla taková, tak už tady asi nejsem. Hodně lidí to o mě říká. Naučil mě to život.

Při čem si odpočineš?

Můj relax jsou přednášky. Přednáším o prevenci rakoviny prsu na školách. Ale teď mám prázdniny. Mám i své stránky, které jsem založila na pomoc pacientům, poněvadž neví informace. Náplň si obstarávám sama a také mi články posílají pacienti.

Jaké máš plány do budoucna?

Teď jsem zaměstnaná, mám fajn práci, která mě baví. Dlouhodobé plány už nedělám, poněvadž nikdy nevyjdou. V září dovolená, na kterou jsme měli jet teď v pondělí ???!!!, ale opět to nevyšlo.

Co by sis teď nejvíc přála?

Abychom byli celá má rodina zdraví, to je to nejdůležitější, ale člověk to bohužel většinou pochopí až dojde na takové dno.

Co bys vzkázala ostatním ženám, které se dozví, že se u nich tato nemoc objevila?

Nevzdávat to, je tomu jinak než u mě před 8 lety, jinak se rakovina léčí a jsou velké pokroky a je tomu jen a jen dobře.
Hlavně bych vzkázala těm, které jsou zdravé chodit na preventivní prohlídky, pokud si v prsu něco najdou jít k lékaři a nečekat!

A hlavně, pokud jsou moc mladé, nenechat se odbýt, už i pro ten klid v dušičce.

Děkuji ti moc za čas, který jsi mi věnovala a přeji Tobě i celé Tvé rodině hlavně zdraví, to ostatní přijde samo.

Úvodní foto: pixabay.com

 

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na