Dovolená v Rakousku

Autor

Ach ta dovolená. Ač letní či zimní, bývá u nás vždy otázkou náhlého poblouznění či spontánní expedicí. Snad za to může má flegmatická povaha, snad obava se uvázat k něčemu téměř na rok dopředu, zkrátka dovolená first limit u nás ještě nikdy neproběhla. Ale i tak jsem letos udělala pokrok nevídaný a koupila dovolenou už v květnu. Při brouzdání po netu, jsem neodolala lákavé nabídce dovolené v Rakousku.

Hotel lákal na all inclusive přímo v lázeňském městečku a při dvou platících dospělých až 2 děti ubytují gratis. To byla nabídka, na kterou jsme kývli spolu se známými, kteří mají stejně staré děti. Hotýlek by měl patřit bratrům Slovákům, tak ani svou lámanou němčinu neoprášíme. No idylicky vyhlížející dovolenou mi kazil jen můj muž: “Však počkej, až objevím, kde je ten zakopaný pes!“

A neobjeviiiil!!! Jsme již zpátky a mohu Vám jen potvrdit to, co řekne každý, kdo navštíví naše rakouské sousedy. V létě, v zimě je tu krááásně. Kamarádi si dovolenou o jeden den prodloužili přespáním ve Vídni. My jeli na jeden zátah a nebyla to žádná hrůza, až k Salzburgu, kde jsme se měli potkat. Tam se, pravda, o prázdninách asi koloně nevyhnete, neb jsme ji chytli při příjezdu i odjezdu. Krásně nám to ale vyšlo, když jsme kontaktovali kamarády, dělilo nás od sebe jen 5 km. Ale v koloně je to propastný rozdíl, tak jen díky nim jsme stihli v infocentru koupit Salzburg kartu včas a nemuseli čekat, až otevřou po dvouhodinové přestávce. Karta se dá koupit na 5 nebo 10 dnů a máte díky ní zpřístupněno množství památek, lanovek a lázní v okolí.

Protáhli jsme si tak ztuhlé tělo hned po cestě při prvním společném výletu v Gollingeru, kde vás okouzlí tamní vodopády. Protože jsme měli skvělý čas a sluníčko přálo, nechali jsme se zlákat koupáním ještě v přírodním jezeru ve Werfengenu. To vám byla náááádhera, koupat se v obklíčení velehor. Poté jsme již pokračovali rovnou do hotelu v Bad Gasteinu. Prý lázeňské městečko, za nás spíš ohromný Babylon. Město je prošpikované hotely a turisty nejrůznějších národností. Nával muslimů a žen v burkách mě doslova vyděsil. Do pohody mě pak vrátila až recepční našeho hotelu, která mi podávala klíče od pokoje: „Nech sa páči, já to tu s pány vybavím a vy sa s dětmi možte ubytovať, hej?“ Hej, hej už nám bylo, konečně jsme se cítili jako doma. Tedy my ano, děti ne. Dětem už hold slovenština přišla cizí. „Mami, mamiii co říkala?“ a spojení „nech sa páči, či páči sa“ s oblibou používají doteď.

Líbí se mi na Rakousku, že je připravené na malé turisty a snad na každém vrcholku jsou pro ně připravené hrací koutky. Najdete tu různé houpačky, trampolíny, šlapací autíčka nebo jako Hora duchů v Alpendorfu přímo turistickou stezku, na níž si děti vylepují nálepky na stanovištích a ani nevědí, že ťapou. Jediné, nač je třeba si dát pozor, jsou krávy. Kupodivu se pasou na samých vrcholcích a rozhodně nejeví zájem o společnou fotografii s vámi. Sama jsem před jedním nevrlým býkem měla pěkně nahnáno, a pak už jsem se hooodně ošívala, když jsem viděla na cestě krávu a měla jsem v cestě pokračovat. Hold krásný snímek s krávou na vrcholcích hor se nevyplácí. Byli jsme svědky, jak jednoho turistu škaredě nabral býk na rohy a dokrvava mu odřel lýtko, když se přiblížil víc, než bylo zdrávo. Když si jich ale nevšímáte, nevšímají si však ony vás.

A o tom co všechno jsme stihli vidět a zažít se rozepíšu zase někdy příště.

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na