Dne 15. září 2011 odstartoval pan ing. Petr Ondráček, CSc. svůj životní projekt – pokus o obeplutí světa bez jediné zastávky na vlastnoručně vyrobené laminátové 8,5 m plachetnici s názvem SINGA.
BOUŘLIVÝ PACIFIK
27. června 2012 se vinou nepříznivých událostí vrací domů. Jak vzpomíná na svůj velký projekt, na předvídané i nepředvídatelné zvraty, na řetězec měsíců strávených o samotě? Co mu plavba dala, ale i sebrala a kdo byl a stále zůstává panu ing. Ondráčkovi největší oporou? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá neobyčejná osobnost, kterou dnes s potěšením představuji našemu webu.
Zkušený mořeplavec, v letech 1999-2006 prezident České asociace námořního jachtingu, autor knihy Před přídí mys Horn, člověk s obrovskou vnitřní sílou a duší dobrodruha.
Pane Ondráčku, vzpomenete si, kdy a čím Vás okouzlilo vodáctví a jachting?
Vše zřejmě začalo četbou knih v raném mládí, které se věnovaly příběhům spojeným s plavbou po řekách (názvy si již nepamatuji) a po mořích (např. Robinson Crusoe, Černý Korzár) a touha vše zkusit a zažít sám. Pak samozřejmě velkou roli hrála možnost běhat kolem řeky Labe ve Vrchlabí, postavit plachetnici z duše traktoru s plachtou z mámina prostěradla a plavby po místním rybníku. Dalším důležitým momentem byl vstup do vodáckého oddílu v Turnově v mých 12 letech, kam jsme se přestěhovali. Logicky pak následovalo závodění ve vodním slalomu a sjezdu a splouvání našich řek. Řeka byla mým životem. Po 25 letech jsem okusil plachtění na Slapech a brzy – v roce 1976 i na moři, nejprve na Baltu na poměrně malé lodi Šárka.
Loni v září jste odstartoval svou samostatnou nonstop plavbu kolem světa na vlastnoručně vyrobené plachetnici SINGA. Jak dlouho trvalo a co zahrnovalo období příprav na tuto plavbu?
Vše začalo rozhodnutím o uskutečnění plavby v roce 2003. Příprava měla dvě části – jednak studijní a dále rekonstrukci mé lodě Singa (spuštěna na vodu v roce 1992).
Studijní část se věnovala podmínkám plavby (větry, proudy, výběr trasy) a zhodnocením zkušeností řady zahraničních jachtařů (např. Sira Chichestera, Robina Konx-Johnstna), kteří tuto plavbu úspěšně uskutečnili. Pak následoval výběr zdrojů meteorologických a hydrologických předpovědí na internetu a následné ověření plánované trasy pomocí dvou virtuálních plaveb. Ty ukazovaly na to, že je reálné překonat dosavadní rekord osamělého anglického jachtaře Sira Robina Knox-Johnstna v délce 313 dní z roku 1968.
Rekonstrukce lodě byla zaměřena na její úpravy pro dlouhodobou plavbu s jednočlennou posádkou, zesílení pevnostních prvků lodě, nové plachty a jejich ovládání a vybavení moderními elektronickými navigačními (např. GPS, AIS Radar), autopiloty, komunikačními systémy (např. pevná a ruční VHF vysílačka, terminál pro hovory a dat družicového systému Iridium) a bezpečnostními přístroji a systémy, které jsou součásti celosvětového námořního tísňového a bezpečnostního systému GMDSS (např. záchranná družicová rádiová bóje).
START U LIZZARD POINTU
Jaký cíl jste si před plavbou stanovil?
Hlavním cílem byl pokus o vůbec první českou jachetní sólovou plavbu kolem světa bez zastávky (tzv. nonstop) a překonání dosavadního rekordu v této kategorii plachetnic o délce do 10 metrů. Moje loď Singa měří 8,5 metru. Je celolaminátová a postavil jsem si ji sám. Pokud by se bývala plavba podařila, jednalo by se o celosvětově historicky nejmenší loď, která by nonstop obeplutí dosáhla. Vedlejší cíle byly – plavba ve všech světových oceánech, obeplutí všech nejvýznamnějších mysů a dosažení protilehlého bodu (tzv. antipod) na zeměkouli. Se započítáním obeplutí mysu Horn v roce 1998 (s Petrem Parchomenkem na 9 metrů dlouhé lodi Olivín 4) jsem si tyto vedlejší cíle splnil. I tak je tato osamělá plavba v dosavadní historii českého (i československého) jachtingu rekordní. Jak v její délce 18 tisíc Nm, tak i době trvání v délce 8 měsíců bez zastávky.
Kdo Vás v realizaci Vašeho snu podporoval?
Hlavní a dlouholetou oporou byla a je moje manželka Jaru. Bez jejího souhlasu a ohromné podpory bych tuto plavbu jen těžko uskutečnil.
Chyběli Vám lidé? Měl jste možnost s někým konzultovat plavbu během cesty? Kdo tvořil pozemní tým a čím Vám byl užitečný?
Jsem povahou introvert a lidé mně, vyjma mojí manželky, moc nechyběli. Obrovsky pomáhalo, že jsem mohl denně komunikovat e-mailem (díky podpoře katedry telekomunikační techniky ČVUT Praha) nebo po Skype s mojí manželkou. Plavbu jsem před a v jejím průběhu konzultoval s naším nejvýznamnějším jachtařem Richardem Konkolskim, od Jižní Afriky ještě s kanadskou osamělou jachtařkou Jeanne Socrates na jachtě Nereida a od Tasmánie i s předním novozélandským expertem-meteorologem Bobem McDavittem, který mně poskytoval denně předpovědi počasí.
Pozemní tým tvořila moje žena, která se starala o moji plavbu již před vyplutím. Po celou dobu byla mým jediným přítelem přes internet. Každý den mně psala zprávy z domova, myslím tím hlavně z rodiny a vše, o čem si doma povídáme. Tím jsem neztratil vůbec kontakt s blízkými. Dále vedla velmi hezky webové stránky plavby a denně psala aktuality. Informovala jachtaře a byla v kontaktu s některými médii. Vedla veškerou korespondenci kolem plavby. Byla zkrátka dobrým duchem mé plavby a je jím i nadále. Tím jsem i vyjmenoval, čím byl a je užitečný můj pozemní tým.
SINGA U ROVNÍKU
Co jste celou dobu jedl a pil?
Zásoby jídla jsem měl na rok. Díky Hradecké pekárně jsem měl k dispozici trvanlivý chléb a u Expres Menu jsem zakoupil výborné jednoporcové balíčky hotových jídel a polévek bez konzervantů a chemických látek. Zbytek tvořily těstoviny, kaše v prášku, rýže a instantní polévky a konzervy rybiček a paštik. Po vyplutí jsem měl asi 14 dní vejce, ovoce a zeleninu. Jako zákusky jsem měl tatranky, miňonky, čokolády, mandle, lískové oříšky a sušené ovoce.
K pití jsem měl darovaných 365 plechovek od Pilsner Urquell, několik lahví tvrdého alkoholu a čaj. Vodu jsem si vyráběl zapůjčeným odosolovačem Pure 35E od Markéty Chaloupkové. Za hodinu vyrobil kolem 6 litrů pitné vody. Dále jsem měl v nádržích a kanystrech bezpečnostní tříměsíční zálohu 180 litrů. Vařil jsem dvakrát denně a to snídani a kolem 18. hodiny večeři, po které následovalo jako takový obřad vypití jedné (občas i více) plechovky piva. To bylo jak pro zdraví, tak pro psychickou podporu.
Jaké chvíle během plavby pro Vás byly fascinující a nezapomenutelné?
Mezi takové chvíle patřily okamžiky, kdy loď pluje rychle po šumících vlnách a nad hlavou je neskutečně nádherná hvězdná obloha s Jižním křížem na jedné straně a s Orionem na druhé. Nádherné bylo i pozorování života oceánských racků, delfínů a tuleňů. Rovněž nezapomenutelný okamžik byla srážka s dvěma kosatkami bez následků. Naštěstí se dále věnovaly svým milostným hrátkám a nechtěly si hrát s mojí lodí.
Co pro Vás bylo nejobtížnější?
Obeplul jsem půl světa a chtěl bych upřesnit, že narůstající zpožďování bylo způsobeno špatnou kvalitou profesionálních výrobků (např. poškozeni 4 autopilotu, roztrhaní plachet, poruchy větrných generátorů…) a tím přišla nutnost předčasného ukončení plavby. Ztratil jsem optimální čas k obeplutí zrádného a nebezpečného mysu Horn. Pokud bych nezastavil na Novém Zélandu, tak bych takto k Hornu připlul někdy v červenci. To je však období nejtěžších bouří s rychlostmi větru do 160 km/hod a vlnami do 20 metrů. To by bylo pro moji loď dlouhou 8,5 metrů veliké riziko, které by se dalo přirovnat k sebevraždě.
Zcela nepochybně to bylo nutné rozhodnutí o ukončení plavby, které jsem byl nucen učinit po dvojím převrácení v těžké bouři u Tasmánie. Ve větru kolem 140 km/hod a vlnách nad 10 m se roztrhala hlavní plachta a ztratil jsem padákovou kotvu nutnou pro překonávání takovýchto bouří. Spolu s výše uvedenou časovou ztrátou a již nevhodné doby pro obeplutí mysu Horn a i se zhoršujícím se stavem mých rukou, jsem ke své velké lítosti, musel přijmout toto rozhodnutí – stočit loď u antipodu (protilehlý bod k místu vyplutí) směrem k Aucklandu na Novém Zélandu – místo pokračovat směr mys Horn.
Téměř v cíli Vás potkala silná bouře, která poničila hlavní plachtu. Jak vzpomínáte na tuto událost? Předvídal jste ještě před vyplutím nebo v průběhu plavby, že by mohlo k takové komplikaci dojít?
Jak jsem již dříve uvedl, tak tato událost se nekonala v cíli plavby, ale v její polovině. Myslíte-li však Nový Zéland jako konečný přístav, pak ano. Byla již mojí jedinou plachtou a materiál na opravy ubýval.
S převrácením jsem počítal. Proto byla loď doplněna o chráněný vstup s vodotěsnými dveřmi. To se ukázalo jako dobré a do lodi při převrácení nepronikla žádná voda.
Jaké možnosti řešení jste zvažoval a k čemu se nakonec rozhodl?
V podstatě Neptun rozhodl. Ostatní zůstalo jen v oblasti přání. Daný stav lodě s ohledem na možná rizika bezpečnosti plavby mluvily za sebe. To nejen vzhledem vůči sobě, ale především vůči lidem v případě, které bych eventuálně musel žádat o záchranu.
PŘISTÁNÍ V AUCKLANDU
Myslíte si, že se jednalo o nejtěžší rozhodnutí Vašeho života?
Těžko říci, že nejtěžší. Spíše bych to charakterizoval jako nejbolestnější už i vzhledem k manželce a rodině. To proto, že dlouhá léta vše včetně financí a našeho života se podřizovalo stavbě lodě, a pak přípravě a realizaci této plavby. Rovněž prodej mojí Singy k těžkému rozhodnutí také patří.
Kdy a s jakými pocity jste se vrátil zpět domů?
Vrátil jsem se letadlem 27. června 2012. Přes bezesporu historický úspěch našeho námořního jachtingu, obdržel jsem mnoho gratulací s výzvou dokončení projektu, mám stále v sobě určitý pocit smutku z nenaplnění mého snu a tím i zbytečného sobectví a viny vůči mojí manželce a rodině. Proto jsem se rozhodl již nepokračovat a loď prodat.
SINGA V SUCHÉM DOKU VE STODOLE V MOKRÉM
Kde Vás můžeme v nejbližších dnech potkat a vyslechnout si Vaše vyprávění? Pořádáte přednášky? Chystáte se o své dlouhé extrémní plavbě napsat např. knihu?
Připravuji sérii setkání a přednášek pro jachtaře i veřejnost. Například na podzim to bude v Českém královském jachtařském klubu (ČYK) pod Vyšehradem a na setkání členů České asociace námořního jachtingu (ČANY) nebo na setkání jachtařů v Libštátě. Samozřejmě přijmu rád i další pozvání k besedám. Informace o termínech a místech konání budou průběžně dostupné na webu http://krasajachtingu.ifp-publishing.info/category/cesty-kolem-sveta/singa-petr-ondracek/ . Knihu o plavbě chystám začít psát letos někdy v srpnu a rovněž je připravován ve studiu Herafilmu asi hodinový dokument.
Co vám plavba dala/vzala?
Plavba mně především dala ohromný impuls do dalšího života v důchodu, který doufám řadu let krásně prožijeme spolu s mojí manželkou i podle jejích představ. Vzala mně moji loď a veškeré finanční prostředky, které jsem měl.
VZKAZ V LAHVI OD OBCE MOKRÉ
Děkuji za zajímavý rozhovor a přeji Vám hodně štěstí v kruhu Vaší rodiny. Nechť jsou Vaše vzpomínky a vyprávění motivací pro další odvážlivce, kteří se nebojí následovat své sny.