Od doby, kdy máme děti, trávíme vždy dovolené s nimi, a když už ony odjedou někam bez nás, například na již tradiční tábor, využíváme to k renovacím obydlí a podobným kratochvílím. Letos jsme se tedy rozhodli, že tuto kutilsko-zvelebovací klasiku zpřetrháme a i my někam vyrazíme. A tak jsme si po sedmnácti letech udělali kratší dovolenou jen sami s manželem. Chtěla jsem někam v naší zemi a samozřejmě na místa, kde jsem ještě nebyla. Jižní Morava byla jedním z favoritů a nakonec i ve výběru zvítězila.
Cesta
Na hotelu jsme měli být až ve tři odpoledne, ale my vyrazili už ráno, protože jsme si naplánovali, že se po cestě ještě zastavíme ve Vranově nad Dyjí. První plán byl, že se ve městě naobědváme, trochu to tu projdeme s tím nádherným barokním zámkem nad námi a pak vyrazíme k přehradě. Jenže jsme zjistili, že zde zaparkovat, znamená oplývat detektivními schopnostmi Hercula Poirota pro nalezení volného místa. Tak jsem si zámek alespoň blýskla, a přesunuli jsme se rovnou k přehradě.
Miluji vodu v jakékoliv podobě, takže z tohohle jsem byla nadšená a rozhodli jsme se, že sem musíme vzít i děti. Když jsem obdivně shlížela z hráze na elektrárnu, přitočila se ke mně nějaká místní paní a dostala jsem spontánní přednášku, což bylo příjemné. Nejvíc mě udivilo, že stavba tak velkého díla trvala jen tři roky. Nevím, zda by to tak bylo i dnes.
A protože je tu opravdu krásně, zakotvili jsme v jedné z hospůdek a konečně si dopřáli oběd. Měli jsme to samozřejmě i s výhledem na vodu, po které se projížděli parníky, jachty i pramičky.
Pak už jsme vyrazili do hotelu, ale po cestě do Znojma jsme si ještě ve vesničce Lesná všimli restaurace zbudované z větrného mlýna. To jsem si nemohla nechat ujít, a protože jsme měli ještě trochu času, tak jsme si tu dali kávu. Prostředí opravdu krásné, příjemné posezení na terase, ale obsluha byla zřejmě znavena horkem, protože jsme si chvílemi nebyli jistí, zda ještě obsluhují nebo už se vypařili.
Hotel
Pro svůj pobyt jsme si vybrali hotel Prestige ve Znojmě a byli jsme nadmíru spokojení. Ubytování se vším, co jsme ke svému pobytu potřebovali. Příjemný personál od recepce až po pokojské. Celodenní vstup do aquacentra s bazénem a vířivkou a výborná kuchyně. Můžu vřele doporučit sumce, domácí paštiku nebo skvělé dezerty. Znojmo jako takové jsme moc prozkoumat nestihli, takže máme i my důvod se sem vrátit.
Lednicko-valtický areál
Jeden den jsme si udělali výlet ještě o kus víc na jih a zavítali do Lednice a jejího okolí. Asi měli tu lednici nějak špatně seštelovanou, protože tu bylo hrozné horko, což ale zase skvěle doplňovalo atmosféru, když jsme se zde procházeli mezi palmami.
Ještě předtím než jsme vstoupili do areálu zámku, navštívili jsme výstavu písečných soch, která se zde prý koná každoročně, a letos byl jejím tématem průřez českou historií. Takže tu můžete spatřit řadu výjevů od trilobitů až po Krtečka. Je neuvěřitelné, že někdo jen z písku a vody udělá tak do detailu propracované sochy.
Při čekání na prohlídku, jsme si prošli park v těsné blízkosti zámku a ujít jsem si nemohla nechat ani skleník. Tady mě nejvíc fascinovaly květy ibišků, protože ta mrcha, co mám doma už roky, prostě nikdy nepokvete.
Taky mě dost překvapilo, že o veškerou zeleň, ať už v parku nebo ve skleníku se stará dohromady ani ne dvacet lidí.
Pro prohlídku jsme si vybrali okruh s reprezentačními sály, protože jsem samozřejmě chtěla na vlastní oči vidět to slavné točité schodiště. Je to opravdu fascinující záležitost, ostatně jako všechno tady. Moc se mi líbil také tyrkysový sál a pobavila mě historka o obraze a zrcadle v tanečním sále, která jen potvrdila to, co ví každá žena, že chlapi jsou velmi vynalézaví, pokud jim o něco jde.
K minaretu jsme už nešli, protože jsme usoudili, že bude lepší, když sem vytáhneme naši omladinu a cestu kočárem a lodí si užijeme všichni společně.
V Lednici jsme si ještě dali pozdní oběd a vyrazili do nedalekých Valtic. Tady jsme se prošli rozlehlým zámeckým parkem, na prohlídku jsme ale už nešli, protože jsme sem dorazili poměrně pozdě. Alespoň jsme měli možnost vidět kulisy zámku, který je velmi oblíbený mezi filmaři. V době naší návštěvy se na zámku také konala největší světová výstava mučících nástrojů, tak pokud je někdo otrlejší než já, je to pro vás další z tipů na výlet.
Neopomněli jsme si také prohlédnout kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se svou délkou 50 metrů a výškou 34 metrů patří mezi největší kostely brněnské diecéze. Když před ním stojíte, působí opravdu monumentálně.
Mikulov
Když jsme jeli do Lednice, byla jsem celá nadšená, že na zpáteční cestě ještě dáme i Mikulov, ale byli jsme tak uvaření a uťapaní, že zámek i Křížová cesta na Svatý kopeček na nás budou muset počkat někdy v budoucnu.
Relax
Měli jsme štěstí na slunné počasí, takže jsme si hojně užívali i koupání v hotelovém bazénu a opalování na terase. A když relax, tak se vším všudy, takže jsem si dopřála i několik úžasných masáží.
Víno
Když už jsme byli na jižní Moravě, tak jsme samozřejmě nemohli vynechat víno. Ostatně před tím tady neutečete, všude samá ochutnávka vín a galerie vín, takže jsem zkonstatovala, že kdybych tu bydlela, za chvíli by se se mnou přestala bavit moje játra. Ale je fakt, že víno tu mají opravdu výborné.
Ač to byla dovolená krátká, užili jsme si ji báječně. Jen jsme se shodli s manželem na tom, že nám tam chyběly děti. Jsme s nimi zkrátka už srostlí, takže příště zase už v plné sestavě.