Orientální tanec

Autor

Je dobrý nápad přijmout nabídku na tanec na stole? Co má společného orient a hip hop? Jak často se do kurzu orientálních tanců hlásí muži? Čím zaujmout muže s kelímkem piva v ruce? Ptala jsem se u ženy z nejpovolanějších, kterou v tomto oboru Soňa Machová rozhodně je.

A nyní již pojďme vyzvídat více o orientálním tanci, profesionálním vystupování a kurzech, respektive kurzistech a kurzistkách.

Představ nám, prosím, nejdříve orientální tance jako takové…

Orientální tance … to je široký pojem … ve své podstatě se jedná o tance, které pocházejí z východu ze zemí orientu. Záleží na tom, z jaké země tanec pochází, jaké vlivy kulturní a náboženské ho ovlivnili v minulosti i současnosti. Takhle jednoduše se to dá jen těžko stručně popsat. Asi bych začala v Egyptě, odkud pochází klasický orientální tanec Raks Sharki, tradiční Baladi či řada dalších folklorních tanců jako je například Saidi, Khaleegy, Fellahy, Shamadan a další.

Raks Sharki, jak ho známe u nás, vznikl ve své podstatě velmi nedávno – ve dvacátých letech minulého století. V té době byl Egypt centrem zábavního průmyslu arabského světa a v Káhiře začaly vznikat první kabarety, kde se začal předvádět Raks Sharki veřejnosti. Tento tanec vznikl z tradičního tance shaabi, což byl tanec prostého lidu a dále v sobě nesl další folklorní části. Raks Sharki stejně jako většina jiných moderních tanců se stále vyvíjí a je ovlivňován nejrůznějšími styly, ať již tanečními či hudebními.

Možná proto bych nyní uvedla jeden typ dělení, jak se na orientální tance může dívat laická veřejnost v západním světě. Takže klasický orientální tanec Raks Sharki a jeho kabaretní pojetí – tanečnice velmi často přichází na pódium se závojem, který po chvíli odhodí a dále tančí bez něj, skladba často obsahuje části folkorní. Zpravidla se jedná o choreografický tanec, i když je mnoho tanečnic, které upřednostňují improvizaci. Dále jsou to folklorní tance, jak jsem například zmiňovala Saidi, Khaleegy, atd. Tyto tance jsou typické svými kostýmy, rekvizitami, které se při tanci využívají, hudbou, atd. a v neposlední řadě jsou to právě různé zmiňované fusion a fantasy tance, které vznikají nezávisle na sobě a jsou ovlivňovány prvky i hudbou jiných tanečních stylů. Tak se můžete třeba setkat s tanci jako je tango orient, gypsy orient nebo dokonce orient s prvky hip hopu. Pro diváka je velmi zajímavé vidět různé fantasy tance, které mají své kořeny v orientálním tanci, ale svojí náplní, hudbou i kostýmově jaksi vybočují a jedná se spíše o show… například tanec s hedvábnými vějíři, tanec s křídly Isis, se šavlemi, atd.

Pro jaké publikum vystupuješ, ať už sama nebo se skupinou?

Arabské publikum, ať se jedná o svatby, různé večírky či restaurace, kde se schází tato klientela, stále preferují klasický orientální tanec. Skladby bývají velmi dlouhé, vybírám spíše tradiční egyptské skladby (jeden taneční vstup je někdy i 15 – 20 minut dlouhý) a velmi často vystupuji na živou hudbu spolu s kapelou či jen bubeníkem. V této společnosti se setkáte s nejrůznějšími „úskalími“, na které je dobré si dát pozor. Například předávání bankovek tanečnici v průběhu tance, vyzývání tanečnice, aby tančila na stole, atd. Vždy záleží na konkrétní situaci a atmosféře. Každopádně je dobré si držet jistý odstup od diváků. Tanečnice pak působí více profesionálně a divák si vás bude vážit. Rozhodně se nesmí stát, že si vás budou plést se striptérkou či v horším případě prostitutkou. Na druhou stranu arabské publikum je jedno z nejvřelejších a nejpříjemnějších, jaké jsem kdy já osobně zažila.

Laické publikum v menších uzavřených společnostech – tady se může jednat o vystoupení pro české, ale i zahraniční klienty v rámci firemních večírků, rodinných oslav atd. Pro tyto účely volím pestřejší složení programu… Kratší vstupy, kombinuji klasický tanec s různými fantasy a fusion styly – využívám hedvábné vějíře, nebo také ohnivé vějíře a další věci podtrhující a umocňující efekt. Hudbu volím spíše západní a „čitelnější“. I na těchto akcích někdy zatančím folklorní styly, ale je to spíše jako ukázka toho, co všechno se pod orientálním tancem může skrývat. Dominantu vždy tvoří tance, které jsou efektní a také tance, kde mohu zapojit diváky – jako jsou různé cikánské tance a další.

Taneční vystoupení na městských slavnostech – tak to je kapitola sama pro sebe. Zde se jedná o doprovodný program a musíte počítat s tím, že lidi zaujme opravdu jen efekt, velká skupina tanečnic a výrazná poutavá hudba. Nemůžete počítat s tím, že kolemjdoucí divák, který nese v jedné ruce párek v rohlíku, v druhé kelímek s pivem a prochází mezi stánky, vidí vás tak 30 metrů před sebou, bude obdivovat vaše bravurní shimmy a jemné techniky, to si schovejte pro někoho, kdo to opravdu ocení, neplýtvejte energií, vemte do ruky křídla isis a pořádně to roztočte :-))) Ano, trošku to přeháním, ale ve své podstatě je to pravda.

 

Vystoupení na orientálních tanečních festivalech či galavečerech je jednou z nejkrásnějších možností prezentace vaší práce. Zde se totiž setkávají zejména lidé, kteří ví o čem je orientální tanec, jsou to samotné tanečnice, kurzistky či jejich známí a blízcí, kteří se s tímto tancem většinou již někde setkali. Tady si můžete dovolit zatančit jemné Baladi či Tarab, styly tance, kde nemusíte za každou cenu lámat rekordy v počtu předvedených otoček, záklonech, předklonech či jiných efektních prvků. Můžete se soustředit na jemnou techniku, složitější kombinace, vnímání hudby a rytmu, které ocení většinou jen lidé, kteří se tímto tancem zabývají. Tyto akce jsou krásné i tím, že se zde potkáte s řadou zajímavých šikovných tanečnic a sami se můžete nechat inspirovat jejich krásným tancem.

Vystoupení na soutěžích je také jednou z možností jak se prezentovat veřejnosti. Zde jsou pravidla již trošku jiná a je pravda, že co soutěž, to jiná porota, jiná kritéria. Sama jsem prošla několika soutěžemi ať již jako soutěžící či jako porotce. Obojí má obrovský přínos, zejména co se vlastního rozvoje týká. Účast na soutěži totiž obnáší řadu příprav, tréninků, ale také notnou dávku kuráže a soutěživosti. Samozřejmě nic se nesmí přehánět a vše se musí brát s nadhledem, protože jedině pak si ze soutěže člověk odnese hezké pocity a mnohdy potřebné rady, co a jak dále zlepšovat. A tady je výběr skladby, typu tance, délky tance, rekvizit, aj. vždy závislý na pravidlech daných organizátorem. V České republice je v současné době opravdu již řada soutěží, které jsou mnohdy rozlišeny i pro profesionály či amatéry. Dále se dělí na jednotlivce, dua, skupiny,… Stejně tak, co se stylu týká – klasický tanec, folklor, fantasy.

Kdo se hlásí do kurzů a má zájem se orientální tanec naučit?

Kurzistky… volím záměrně toto slovo, protože mužů opravdu moc není. Ano, měla jsem ve svém kurzu chvíli i muže… slovy jednoho, ale po pár úvodních lekcích to vzdal (směje se). Orientální tanec je převážně záležitostí žen a i když bych si to sebevíc přála, v mém okolí tolik mužů, kteří by tento tanec chtěli vyzkoušet, prostě není. Osobně znám několik velmi šikovných tanečníků, se kterými se setkávám zejména v zahraničí a působí coby lektoři, ale tady v ČR by se muži, kteří se orientu věnují na nějaké úrovni, opravdu dali spočítat na prstech jedné ruky. Možná to je teprve hudba budoucnosti.

No a ženy kurzistky … já osobně v posledním roce mám stálý okruh pokročilých tanečnic, které se tomuto tanci věnují již několik let a stále je to baví a naplňuje. Mnohdy vytváří skupinky, které jsou neodlučné a hlásí se znovu společně do jednoho kurzu a vídají se i mimo hodiny. Na kurz pak chodí nejen kvůli tanci a pohybu, ale také kvůli atmosféře, společně prožitému odpoledni, relaxu, odreagování. Jinak obecně si myslím, že v poslední době orientální tanec v České republice již není tak vyhledávaným „artiklem“ jako to bylo před třemi, pěti lety. Spousta lidí si již tento tanec vyzkoušela a nyní hledají jiné alternativy jako je třeba Zumba a jiné. Orientální tanec není jednoduchá záležitost, je potřeba mu věnovat spoustu času a hlavně se mu věnovat pravidelně. Aby tělo zvládlo určitý pohyb, chce to svůj čas a aby si dokonce i hlava zapamatovala určitou choreografii, tak to chce nejen čas, ale i pravidelnost a píli. To je mnohdy problém naší uspěchané a roztěkané doby. Čas, pravidelnost a trpělivost. Na druhou stranu, v tom je právě ten tanec krásný, a o to víc pak obohacující … tedy alespoň pro mne!

Děkuji za vyprávění a těším se na další taneční povídání!

Soňu Machovou si můžete pro začátek připomenout ve dvou předešlých článcích z loňského roku:
https://www.rodina21.cz/pokrmy-pro-dusi/tancim-tedy-jsem/
https://www.rodina21.cz/pokrmy-pro-dusi/cekirdek/

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na