Deky z lásky

Autor

Deka. Věřím, že si každý hned vybaví tu svoji oblíbenou. Zachumlat se do ní, vychutnávat si příjemné teplo, vnímat hebkost materiálu a jen tak si lenošit nebo se oddávat snění či zaslouženému spánku. No kdo by tohle neměl rád! Pro mnohé má však taková deka i jistou přidanou hodnotu. A to nejen pro ty, co si deky s radostí užívají, ale i pro ty, co ji s láskou vyrábí.

Povídat si o tom budu s paní Dagmar Hulmákovou, zakladatelkou projektu „Deky z lásky“ v České republice.

Mohla byste mi představit Vaše občanské sdružení?

Občanské sdružení Deky z lásky jsme založily na jaře 2012 s paní Danou Spurnou. Jeho cílem je šít deky, přikrývky a polštáře pro děti těžce nemocné, děti dlouhodobě nemocné a děti jinak vážně zdravotně postižené.

Kdy se zrodil tenhle nápad? A proč jste se do takového projektu pustila?

Nápad šít deky pro nemocné děti vznikl v Americe na konci 90. let minulého století. Projekt „Love quilts“ se pak rozšířil do různých koutů světa pod různými názvy, např. ve Velké Británii je to „Solak“, v Německu „ Kinderlaecheln“, v Austrálii „Quilts 4 kids“ apod.

Já jsem si s myšlenkou spustit podobný projekt u nás pohrávala od července 2011. Inspirací mi byla polská varianta „Kolderki za jeden usmiech“ a seznámení s děvčaty z Polska a právě paní Danou Spurnou.

Projekt mě nadchnul hned z několika důvodů. Předně propojení nemocných dětí a patchworku. Patchworková deka provází svého majitele i po několik let, je velmi praktická, lze ji použít k zachumlání, na hraní, na cesty. A nemocné děti si ji mohou vzít např. i do nemocnice nebo na různé rehabilitační pobyty. Mají tak s sebou vlastně kousek svého domova. Dalším důvodem je způsob, jak takové deky vznikají. Jsou totiž šité na přání dítěte – v jejich oblíbené barvě, s oblíbenými motivy. Na ušití jedné deky se podílí hned několik švadlenek, každá ale udělá jen tolik, kolik sama chce, kolik může. Stačí jen jeden obrázek. Spousta žen vyšívá a šije, jen už neví, komu své obrázky či výtvory věnovat, rodinu a známé již obdarovaly. Přesto tvořit nepřestávají a rády by někoho potěšily. A náš projekt jim to umožňuje. Co považuji též za docela důležité je skutečnost, že každá švadlenka ví, ke komu se její dílko dostane. Celý projekt je řízený po internetu a ženy si mohou vybrat, pro koho budou vyšívat nebo šít. A pokud netvoří pro konkrétní dítě, vždycky se nakonec dozví, do které deky byl obrázek zašit a kam deka doputovala.

V našem projektu švadlenky vkládají především svůj volný čas, svou práci, svůj um. Finanční náročnost jednoho čtverce je malá.

Kdo může o deku požádat, jak se o Vás dozví a jakým způsobem Vás může oslovit?

O deku mohou požádat rodiče nemocných dětí, nebo jejich zákonný zástupce. Máme webové stránky www.dekyzlasky.cz, máme i stránku na facebooku. Na webových stránkách je ke stažení formulář se žádostí o deku nebo stačí, když potřebné údaje vypíší přímo do mailu a pošlou na adresu dagmar@dekyzlasky.cz.

V žádosti rodiče vypíší nejen hlavní údaje o dítěti, ale především, jaké jméno chtějí na deku vyšít a co má dítě rádo, např. jaké barvy, jaký motiv (zvířátka, pohádky, sport…). Švadlenky se pak snaží přání dítěte co nejlépe splnit. Pokud mají sourozence, mohou napsat i jejich přání, protože těm posíláme polštářek. Vítáme, když rodiče zašlou i fotografii dítěte. Švadlenkám se lépe šije či vyšívá, když vidí pro koho.

Jako přílohu k žádosti požadujeme lékařskou zprávu nebo kopii průkazu ZTP. Je to proto, abychom měly jistotu, že o deku požádali opravdu potřební.

Samozřejmě postupujeme důsledně podle zákona na ochranu osobních údajů.

Pojďme ke švadlenkám. Kdo tedy deky vyrábí?

Deky vyrábí výhradně dobrovolnice, které se samy přihlásí. Nikoho neúkolujeme, nikde šití nezadáváme. Ženy sledují web, a když mají čas a chuť, přihlásí se buď ke konkrétnímu projektu – konkrétnímu dítěti, nebo mohou tvořit tzv. na sklad. Dobrovolně se hlásí švadlenky ať už na ušití,vyšití jednoho čtverce nebo na zkompletování deky či ušití polštářku.

Shrňme si, jak probíhá celý proces od žádosti až po předání.

Dobře, zkusím to stručně.

Rodiče zašlou žádost s přílohami, kterou prověřím. Pokud odpovídá našim podmínkám, pak vypíšu projekt a s rodiči si odsouhlasím údaje, které zveřejníme na webu.

Na webu založíme „stránku dítěte“, tj. pořadové číslo projektu a jméno dítěte, které bude na dece vyšité. Na stránce je možné najít základní informace o dítěti s fotkou a požadavky na deku. Zde je možné i sledovat postup prací na dece.

Po zveřejnění požadavku se začínají hlásit švadlenky a napíší, k jaké dece chtějí přispět a čím. Vše zapisujeme na webu. Jakmile má švadlenka čtverec hotový, zasílá ho na adresu Dek z lásky, mailem posílá foto čtverce. Já pak foto hotového čtverce zveřejním v galerii dítěte. Jakmile mám všechny čtverce pohromadě, odesílám je spolu s vyšitým logem, které se našívá na zadní stranu deky na adresu švadlenky, která deku kompletuje. Švadlenka hotovou deku posílá zpět na adresu Dek z lásky. Zkompletuji zásilku, tzn. deku a případně i polštářky zabalím do ozdobného papíru, přiložím ručně vyráběná přáníčka, dopis pro rodiče a odesílám. Poté, co mi rodiče potvrdí převzetí deky, zveřejním na webu v galerii její fotografii.

Kolik dětí se již z deky radovalo a kolik se na deku může těšit?

Od půlky července 2012, kdy jsme spustily web, až do konce roku 2012 došlo 23 žádostí. Uzavřených žádostí – tudíž předaných dek – máme 14, zbývajících 9 dek je v různém stádiu rozpracovanosti.

Máte nějakou zpětnou vazbu z rodin obdarovaných?

Ano. Rodiče vždy poděkují. Někdy je to děkovný mail, v poslední době se rodiče často připojují na fcb a poděkování píší tam. Zatím pokaždé poslali nebo na fcb zveřejnili fotku dítěte s dekou, někdy i celou „reportáž“ z rozbalování dárku. Tato poděkování přeposílám všem švadlenkám, které se na výrobě dané deky, polštářku či přáníčka podílely a najdete je
i na webu.

Chtěla byste k projektu ještě něco dodat?

Principem projektu Deky z lásky je, aby slovo „Z LÁSKY“ znamenalo opravdu „Z LÁSKY“. Šije a vyšívá jenom ten, kdo opravdu chce, ze své vlastní vůle. Konkrétní člověk, kterému je jedinou odměnou radost druhých.

A že deky s láskou šité radost opravdu přináší, dokládají i mnohé dopisy od rodičů. Úryvek jednoho z nich zde uveřejňuji (s laskavým svolením maminky Justýnky, jedné z obdarovaných holčiček):

„… dneska nám dorazil ten nejkrásnější dáreček na světě,který jsme kdy dostali a chceme všem hrozně moc poděkovat!!!!!! Strašně moc děkujeme všem švadlenkám a vyšívačkám,za každý detail na jejich obrázku pro Justýnku …obrázky a to jak je deka zpracovaná a ušitá je překrásné a vy jste nesmírně šikovné tety s obřím srdíčkem…děkujeme za Vaši nádhernou práci a Váš čas…jsem opravdu dojatá ,že jsou ještě na světě takoví hodní lidé ,kteří dokáží rozdávat moc, moc radosti druhým lidem a jako odměna za jejich práci jim stačí pouze úsměvy na fotkách,víte v dnešní době je to opravdu něco, čeho si velice cením a nevidí se to často…vůbec nevím jak Vám poděkovat ,nemám totiž vhodná slova ,nejraději bych Vás každou zvlášť potkala,potřásla jí rukou a hezky od srdce Vám řekla -Děkuji moc !!!!“

Paní Hulmáková, děkuji Vám za rozhovor a hlavně za to, co pro nemocné děti či děti s postižením děláte. Přeji Vám spoustu energie, celému projektu další ochotné a nezištné švadlenky a dětem láskyplný svět.

Foto: archiv o.s. Deky z lásky

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na