Jak na Nové háro?

Paní Staňková, kde se vzal nápad na možnost darování „hára“ onkologicky nemocným? 

S nápadem přišla moje dcera Markétka, která se s onkologickým onemocněním sama potýkala. Dvakrát přišla kvůli léčbě o vlasy a dvakrát jsme tedy kupovali paruku. Vždy to však byla paruka z vlasů umělých, koupená v běžném obchodě pro dospělé. Paruky tedy měly do přirozeného vzhledu hodně daleko i přes to, že stály kolem osmi tisíc. Markétka však byla z těch slečen, které odmítali chodit mezi lidmi bez vlasů. Čepice, nebo šátek podle ní, působili „nemocně“. A to ona nechtěla. Chtěla se cítit co možná nejnormálněji. To je teď vlastně i hlavní motto Nového hára. Po Markétčině smrti jsme se rozhodli v nastartované činnosti spolku pokračovat. Nové háro bereme jako její odkaz. Něco, co nám tu zanechala, aby její myšlenka pomáhat onkologicky nemocným dětem žila. Činností Nového hára je i šíření povědomí o problematice dětské onkologie. I tam Markétka čerpala z vlastní zkušenosti, kdy její kamarádi vlastně nevěděli, jak se k ní chovat. Dítě, nebo dospívající, se pak dostávají do situace, kdy musí bojovat nejen se svou nemocí, ale i s předsudky společnosti. A to chceme formou přednášek a besed na školách změnit.

Jaké jsou podmínky pro darování vlasů? 

Minimální délka darovaných vlasů je 20cm. Čím delší, tím lepší. Pokud máme dárkyni, která nás chce podpořit a nemá ještě tuto délku, radíme jí, ať je trpělivá. Nemělo by velký smysl, darovat kratší vlasy. Dívky chtějí většinou paruky dlouhé. Barvené vlasy vůbec nevadí.

Je třeba zajít do kadeřnictví, nebo stačí domácí ustřihnutí. Máte nějakou radu, jak to udělat co nejlépe?

Spolupracujeme s několika kadeřnictvími v některých městech, kde pro nás zdarma stříhají případné zájemce. Vlasy mohou ale zájemci ustřihnout i doma, pokud si troufají. Pro co největší efekt je dobré udělat pět culíčků a ty po odstřihnutí zagumičkovat ještě dohromady. Ještě podrobnější návod je na našich webových stránkách.

A to nejdůležitější, kam pak s nimi?

Když nejsou poblíž, tak vložit do obálky a poslat na adresu našeho spolku:
Nové háro, Lužice 105, Lužice u Mostu, 435 24.

Jakým způsobem se s vlasy dále postupuje?

Vlasy, které obdržíme od dárce, si oštítkujeme, označíme jménem a číslem, pod kterým si jej i zaevidujeme a předáme salónu Dlouhovláska, který nám paruky vyrábí. Tam pak čekají do chvíle, než je budeme potřebovat. V plném nasazení pracujeme od poloviny letošního února, takže zatím máme ve výrobě dvě paruky a další zájemkyně čekají na změření. Oslovili jsme nemocnice a onkologická centra, kde znají naše služby a pacienty informují o možnosti poskytnutí paruk spolku Nové háro.

Pacientkami jsou, předpokládám, především dívky a ženy? 

Ano, zájemci jsou děvčata, zejména v dospívajícím věku, kdy svoji ztracenou kštici hodně řeší. Je to psychická podpora v tom smyslu, že se  nemusí trápit tím, jak vypadají, je hodně důležitá. Náš spolek je mezi neziskovkami, které si touto problematikou zabývají unikátní v tom, že jeho zakladatelka, si tím vším prošla. Přesně tedy víme, jak se takto nemocné dívky cítí a chceme jim jejich boj se zákeřnou nemocí alespoň takto usnadnit.

Chystáte se také na již zmíněnou důležitou osvětu. Jak si ji představujete?

Určitě bychom rádi použili Středoškolskou odbornou práci naší zakladatelky Markétky, která byla na téma Šíření povědomí o dětské onkologii a vyhrála s ní 3. místo v krajském kole. Rádi bychom také použili záběry z filmu, který natočil Milan Klíma pro projekt Můj nový život. Ten velmi věrně o onkologických pacientech vypráví a naše Markét byla jeho součástí.

Pokud nemají čtenáři a čtenářky vlasy k dispozici, ale rádi by pomohli, co mohou udělat?

Mohou nás podpořit finančním příspěvkem, č. ú.: 282248409/0300, nebo koupí našeho kalendáře, trička, náramku, nebo jiného propagačního materiálu a zejména také šířením informací o činnosti našeho spolku.

Děkujeme moc a přejeme, ať se Vám daří! 

Více informací najdete na: https://noveharo.cz/

A na závěr krátký (ale o to důležitější) příběh, který inspiruje dál. Radko, jak došlo k darování vlasů v Tvém případě?

Viděla jsem reportáž v pořadu 168 hodin. Uvažovala jsem o darování vlasů delší dobu, ale žádná podobná nezisková nebyla to pravé ořechové. Měla jsem už hodně dlouhé vlasy a péče o ně mě přestávala bavit. Zároveň mi bylo líto je jen tak hodit do koše. A každý rok dělám nějaký „dobrý skutek“, tak proč ne letos vlasy? Manžel a děti si tak radikální změnu nepřáli, manžel se mnou chvíli nemluvil, dcery to obrečely, ostatní mi účes chválí. Dost jsem okolí překvapila. Jsem ráda, že jsem do toho šla. Navíc mám od Hára přislíbeny info o tom, ke komu mé vlasy doputovaly. Jsem ráda, že jsem do toho šla.

Děkujeme, samozřejmě nejen za odpověď, moc to sluší – hlavě i duši. 

Fotografie – Radka Bartůňková

Vytvořeno ve spolupráci s webem Dobrovolnik.cz