Dobré pochutnání a příjemné popovídání

Autor

Honem rychle, nahážeme do sebe housku na rohu a pádíme dál! Kolikrát už jste tuhle situaci zažili? Napadlo vás někdy, že to není ten nejlepší způsob, jak svému tělu dodat potravu? Přemýšleli jste někdy o tom, že jídlo je jedno z největších potěšení, jaké svému tělu můžeme dopřát a že se o to svým způsobem a tempem života ochuzujeme? Zkuste se na chvíli zastavit, zpomalit a přemýšlet. Třeba Vám k tomu pomůže i můj dnešní rozhovor se zakladatelkou organizace Slow Food ® v ČR, paní Blankou Turturro.

Představte nám sdružení Slow Food ®. O co vlastně jde?

Slow Food je mezinárodní nezisková organizace a má přes sto tisíc členů ve 150 zemích, které pojí potěšení z dobrého jídla se zodpovědností vůči společnosti a životnímu prostředí.

Bylo založeno v roce 1989 v Itálii jako protiklad globální subkultuře fast food, průmyslové velkovýrobě potravin a standardizaci prostřednictvím chemických chutí. Chce navrátit mizející lokální stravovací tradice a ubývající zájem lidí o jídlo, které konzumují, odkud pochází, jak chutná a jak to, co si k jídlu vybíráme, ovlivňuje zbytek světa.

Jak sdružení vzniklo a jak dlouho působí na území ČR?

Oficiálně v ČR už je přes 12 let a první skupina (konvivium) vznikla v Praze

Kdo se může stát členem sdružení a jaké jsou podmínky pro vstup?

Členem se může stát každý, podmínky jsou: zaplatit členský poplatek a respektovat stanovy. Našimi členy jsou především malí producenti, zemědělci, pracovníci gastronomických provozoven a spotřebitelská veřejnost. Každá skupina se v rámci organizace může podílet na společných akcích.

Pořádáte nějaké akce, na kterých by se s vámi mohla seznámit širší veřejnost?

Akce pořádá každá skupina dle svých zájmů a mozností. V ČR je momentálně skupin 6: Praha, Brno, Pálava, Tábor, Moravia, Bílé Karpaty.

O akcích se dočtete na našich webech, ale většina akcí je soustředěna do následujících aktivit:

  • Podporovaní a prosazování konzumace domácích potravinářských produktů.
  • Prostřednictvím přednáškové činnosti –vzdělávání a seznamování veřejnosti s historií a chutěmi české i mezinárodní gastronomie.
  • Organizace odborných seminářů a degustací v ČR i v zahraničí.
  • Poskytování informace o zahraničních akcích Slow Food.
  • Spolupráce s regiony při podpoře lokální kvalitní gastronomie a cestovního ruchu.
  • Výchova dětí k různorodosti chutí

Mění se postoj lidí v Česku k jídlu?

Rozdělila bych postoj ke stolování a postoj k potravinám.

Stolování je v kritickém stavu asi od 2. světové války, kdy pracující třída jedla z papíru, dnes jí z plastu. Dříve se zbytky spálily a teď? Dříve se jedlo rukou a pilo se z lahve a teď se jí plastovými příbory a pije z plastových kelímků. Kam jde ten všechen plastový odpad?

V restauracích vidíme porcelán nejrůznějších designů a stolovací obřad je respektován. Velmi často však není respektována dobrá kvalita připravených pokrmů, ale, to je na jinou diskusi.

Co se týká potravin, je opravdu veliká práce poznat kvalitu. Už jenom ji určit. Chceme se orientovat v etiketách? Jsou psány minipísmeny s použitím hromady cizích slov. Mnohým slovům není rozumět.

A značky? Víme, co vlastně znamenají? Je za nimi opravdu garantovaná kvalita, kterou hledáme?

Cena? Často koupíme i drahé výrobky mizerné kvality. Kde má člověk jistotu, že nakoupí opravdu kvalitní potraviny?
Poznáme vůbec potravinu, odkud pochází? Zda je česká, vyrobená podle našich předpisů, či zda je dovezená a opatřená českými nápisy? Kolikrát je uveden jen distributor, nikoli výrobce.

Chceme koupit za výhodnou cenu a najít místo obvyklé potraviny její pirátské náhražky? Chceme potraviny čerstvé, ale oni jsou nacpané konzervanty, aby byly čerstvé i daleko po lhůtě použitelnosti. Chceme je luxusní a zjistíme, že jsou dovezené přes kontinent, i když mají stejnou podobu i chuť, jako ty naše. Tak kdo nám pomůže?

Všem těmto dotazům a problémům čelíme osvětovými přednáškami a večeřemi, které pořádáme. Vstup mají členové i nečlenové. Pozvánky jsou vždy na webu www.slowfood.cz

Jak se díváte na fenomén farmářských trhů?

Je to záslužný počin, který si vynutili spotřebitelé, aby měli přístup k čerstvé zelenině, ovoci a potravinám malých tuzemských výrobců. Známe-li farmáře, který nám prodává výrobky, pak také většinou víme, jaké výrobky má. Je zbytečné se pouštět do diskuse o překupnících.

V čem vidíte největší problém restaurací v Česku?

V kuchařích, kteří často jen fritují, rozmrazují a ohřívají. Na to člověk nemusí být kuchařem. Ale na vině je i strávník, který nepřijímá zeleninu a je otupělý touhou po množství kalorií jednoho chodu zasypaného knedlíky a brambory místo příjmu více menších pestrých chodů. Vidím, že mnoha strávníkům jde o to se nacpat a ne si pochutnat. Tam je také potřeba osvěty, která vysvětlí kvalitu suroviny, její přípravy a chuti.

Mnoho lidí argumentuje ekonomickou stránkou věci. Platí, že kvalitní potraviny nás stojí víc?

Kvalitní potravina kolikrát padá ze stromu a my kupujeme nekvalitní převáženou, přechemizovanou a nedobrou, protože je sklizená předčasně a není zralá. Kdybychom se věnovali více zemědělství, zelinářství a výrobě potravin v menších produkcích, třeba bychom si vzpomněli, jak chutnal poctivý řemeslný chleba, rohlík a šunka. Každý výrobek by nesl jméno a adresu svého výrobce, který by za kvalitu ručil. Věřím, že by mohly odpadnout velké kontrolní úřady, které honí většinou anonymní výrobce, dodávající do mezinárodních distribucí. V malém měřítku kvalitu jistí sám výrobce. Jinak nepůjde výrobek na odbyt a on se položí. Není to přehlednější?

Která světová kuchyně je dle vás nejzdravější a používá největší podíl čerstvých a kvalitních surovin?

Organizace Slow Food se zrodila a má hlavní sídlo v Itálii. Středomořská kuchyně chudých je jedna z nejlepších. Respektuje čtvero ročních období a také oblasti typické svou produkcí zeleniny, mléka, ryb či jiných tradičních potravin. Ty tvoří speciality kraje. Vlastně každá prostá venkovská kuchyně svými recepty respektuje místní produkci a roční období. Ta naše také. Doplňuje často jen to, co v kterém období chybí, jako jsou citrusy, mořské ryby či čerstvé ovoce. Ale principy vycházejí z tradice nám známých plodin a surovin. Zachraňujeme i některé původní druhy před jejich zánikem tím, že je jíme.

Náš portál se jmenuje Rodina21. Jaká je podle vás rodina 21.století ve vztahu k jídlu?

Většinou nic moc. Matky, které se vracejí ze zaměstnání raději sáhnou po hotovce nebo něco narychlo smíchají či hodí na pánev. Málokteré rodiny zpracovávají úrodu ze zahrady či záhonku. Z rodin se vytrácí život kolem stolu, kam patří nejen jídlo, ale i společná konverzace.

Přála bych současným i budoucím rodinám, aby užívaly pravidelně stůl pro 4,6 a i více osob. Aby pekly,vařily, servírovaly a jedly společně a aby dokázaly času u stolu využít v příjemném společném prožitku. A aby změnily jednou pro vždy pořekadlo: „Dobré chutnání a žádné povídání“ na“ Dobré pochutnání a příjemné popovídání“. Vždyť to je princip filozofie Slow Food, neboli pomalého jídla. Prožitek ze společného a důstojného stolování.

Děkuji za rozhovor a přeji stále více lidí, které opravdu zajímá co a jak jedí a pijí.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na