Jíme zdravě, hravě

V dnešním rozhovoru s MUDr. Kateřinou Cajthamlovou se dočtete o zajímavých aspektech snižování váhy. Dost často se stává, že maličkost, kterou nevnímáme jako zásadní, je velmi významnou pro náš zdar. Hubnutí není jen proces těla. Je to především pokus o změnu osobních návyků, životního stylu a nakonec i životního postoje. Někdo se umí motivovat sám, někdo potřebuje pomoc. Troufám si tvrdit, že 98% „dřiny“ je na každém z nás, ale pro začátek je příjemné, když vám odborník, jako paní Kateřina Cajthamlová poradí a vy se do souboje s kily pustíte efektivně a přiměřeně informovaní (např. o nedostatku konkrétních minerálů, potravinových alergiích, atp.). Kdybych nedávno podobné testy neabsolvovala, ani bych netušila, že za moje problémy s trávením, může „alergie“ na mouku a sóju…

Dobrý den, existuje dieta, která funguje?

Jistě. Jíst pravidelně, podle potřeb organismu , zdravotního stavu a podle typu zaměstnání a sportu, který provozujeme – doplněná každodenní vhodnou pohybovou aktivitou a dostatkem tekutin.

Co je na snižování váhy nejtěžší? Jak zhubnout prvních pět (a posledních pět) kilo?

Zhubnout „pět prvních kilo“, pokud nám nezáleží na tom „čeho ta kila jsou“ lze poměrně snadno – nejíst a nepít…pochopitelně žertuji. Pokud chceme hubnout kila tělesného tuku, je nutný pravidelný (pro nás vhodný) sport a vyvážená nízkotučná strava s dostatkem bílkovin, polysacharidů, vitaminů a vlákniny. „Prvních pět kilo tuku“ trvá různě dlouho – podle toho, kolik „vstupních kil navíc“ máme.

Měla jste sama někdy problémy s váhou? Ptám se, protože u většiny lékařů je rada „musíte zhubnout“, to první, co pacientovi s jakýmkoliv problémem řeknou. Málokdo se ale umí vcítit do člověka, který je v pasti jménem nadbytečná kila …

„Vcítit se“ z principu nejde. Pocity jsou ryze subjektivní a nepřenosné. A není to ani při doporučeních a terapii nutné. Někdy může přílišné „vciťování se“ být na obtíž pacientovi i terapeutovi. Právě proto nemáme léčit rodinné příslušníky, například – protože nám chybí potřebný objektivní náhled a odstup. Chceme-li se vcítit do člověka „ s přebytečnými kily“, stačí vzít na záda odpovídající batoh a druhý si pověsit třeba na břicho…Sama jsem „problém s váhou“ měla v těhotenství. Těch 10kg „navíc“ během cca půl roku je velká zátěž.

Pokud se člověk nepřejídá a jeho kalorický příjem odpovídá tomu, co tělo „spálí“, v čem je problém? Může jít o nefunkční lymfatický systém? Jak ho „nastartovat“?

Problém může být v poměru živin. Je rozdíl, zda energii přijímáme v tucích a „rychlých „ cukrech – tedy ve sladkostech nebo v kvalitních živinách. Problém s lymfatickým systémem často souvisí s nesprávným postavením pánve, s plochonožím, případně s častými záněty v oblasti dolnícvh končetin a malé pánve. „Nastartováním“ by se měl zabývat odborník, doma to nezkoušejte!

Čím máme nahradit „nadbytečné“ cukry, na které máme obvykle chuť před nemocí nebo při vyšší psychické zátěži? Občas si nakrájím mrkev a namáčím do jogurtu s česnekem…

Při psychické zátěži je vyšší potřeba sacharidů logická. Nejsou „nadbytečné“, záleží – jak výše řečeno – na FORMĚ, kterou tyto sacharidy mají. Tučné sladkosti, rafinovaný cukr a podobně lze nahradit sladkým ovocem, kvalitní čokoládou nebo sladkou mrkví. Vždy je nutné zjistit, zda poměr živin odpovídá našim potřebám. Někdy se chybějící bílkoviny během dne tělo snaží energeticky „dohnat“ sladkostmi navečer…ale platíme za to tukovými zásobami na další den bez bílkovin….

O jojo efektu (u rychlého hubnutí) se toho ví hodně, ale jaká jsou úskalí dlouhodobého a systematického snižování váhy?

Pokud se jedná o dlouhodobé, POZVOLNÉ a SYSTEMATICKÉ snižování NADVÁHY TUKU, není třeba se jojo efektu bát. K tomu dochází jen při překotném, drastickém a k tělu nepřihlížejícím „hubnutí na kila“ bez přidání vhodného sportu.

Bez pohybu by to nešlo, pokud byste mohla vyjádřit v procentech, jaký je podíl pohybu a zdravé stravy na hubnutí, co je důležitější?

To záleží na genetické výbavě daného jedince a jeho předchozí sportovní a stravní historii i prodělaných onemocněních. Paušálně to takto nelze určit. Jde o individuální poměr „důležitosti“, ale důležité je upravit OBOJÍ. Víc vždy to, co je víc v nepořádku. A to ví každý nejlépe sám nebo se k tomu lze dobrat pečlivým zhodnocením jeho „historie tloustnutí“.

Jaký vliv na změnu životního stylu má okolí člověka, který se o ni snaží?

Nikdo není odpovědný za cizí život, proto okolí má jen podpůrnou funkci. Nejvíc záleží na osobním pevném rozhodnutí změnit životní styl a najít si takové „okolí“, které toto rozhodnutí podpoří oceněním, pomocí a pochvalou.

Existuje skutečně „pravěký gen“, který určuje rychlost metabolismu každého z nás?

Existuje „úsporný“ genotyp. Jde o starý genetický mechanismus , který reagoval na omezení pohybu, potravy a tepla před každou zimou. Tento mechanismus se aktivuje vždy, když jíme nepravidelně, začneme omezovat chůzi, běh, plavání a další fyziologické aktivity a když dostatečně neodpočíváme. Vliv těchto genů lze utlumit zdravým životním stylem a středomořským typem stravy (ovoce, zelenina, ryby, kvalitní obiloviny, oříšky) a dostatkem tekutin – a pohybu.

Jaký vliv má na tloustnutí psychika? Jsou některá kila opravdu „kily smutku“?

Psychika má vliv velký a u některých obézních přímo zásadní. Povaha nezdrženlivá, závislá, přecitlivělá či úzkostný člověk – to vše jsou typy „náchylnější“ k obezitě. Obezita sama má i zpětný vliv na sebehodnocení, sebeúctu, sebevědomí a emoční nestabilitu. Duši a tělo od sebe nelze oddělovat.

Pravidelně sportujeme, známe pravidla zdravého životního stylu, přesto nám hubnutí nejde, je to vhodný okamžik pro konzultaci s odborníkem?

Zcela jistě. Je možné, že náš cíl není realistický, náš zdravotní stav vyžaduje speciální úpravy pohybu či stravy, naše „hubnutí“ přerostlo v poruchu příjmu potravy….těch věcí je mnoho a není důležité jen se poradit, ale získané rady přijmout za své. To bývá často nejtěžší.

Jste přísná na svoje pacienty nebo jste měla takovou roli připsanou scénářem?

Nazvala bych svůj postoj spíš důsledným, realistickým, orientovaným na spolupráci. V TV i v realitě. Některé aktivity (vyhazování z lednice, „stoly“, „přepadovky“ ) předepisuje scénář. Mne samotnou by nic takového nenapadlo dělat. Považuji své klienty za svéprávné…

Děkuji za rozhovor.

Na stránkách MUDr. Kateřiny Cajthamlové (http://www.cajthamlova.cz/) se dozvíte více o psychoterapii, fyzioterapii a poradenské činnosti.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *