Každé dítě je jiné. Každé zvládá různé situace odlišným způsobem. Potvrzuje to i našich sedm čerstvých školáčků a školkáčků, které jsme Vám 1. září představili. Jaký byl nástup do školy, vyskytly se nějaké potíže, jak děti a jejich rodina zvládají nový režim? Pojďme se podívat na vstup do škol základních i mateřských a na první čtvrtletí Péti, Jessinky, Kubíka, Fífy, Mikyho, Mínky a Fredyho!
Kdo si chcete připomenout představení našich sedmi hrdinů a jejich přípravy na školu a školku, podívejte se do předešlého článku.
ŠKOLÁK PÉŤA – patronka Bea
Nástup do školy byl docela fajn. Malý se těšil, nemohl dospat. Potíže zatím!!! (ťuky ťuk) nejsou. Učení mu jde, jedeme na pochvalách a veselých smajlících. Smutné tam máme jen dva nebo tři. Malému elán u nástupu do školy zůstal. Kdyby měl křídla, přímo do ní lítá. Vůbec mu nevadí, že musí vstávat o hodinu dřív kvůli dojíždění. Říkal, že i jiné děti do školy dojíždějí, není v tom sám. Zajetý režim máme po těch dvou a půl měsících. Přijíždějí se starším bráchou ze školy a jdeme psát úkoly. Pak nachystáme na druhý den a může si jít hrát. Při tom psaní se hned i učíme číst, ale malý je radši, když si čte sám. Vyřešila jsem to tedy tak, že jdu do obýváku a poslouchám. Pokud mi tam něco nesedí, jdu se kouknout a opravím. Úkoly se dělají v kuchyni a obývák na kuchyň navazuje. Vidím i slyším tedy vše, co se tam odehrává.
ŠKOLAČKA JESSI – patronka Babuška
Nástup do školy byl Jessinkou očekávaný, proto radostný. Sestřička Esterka již dva roky do školy chodila a Jessi toužila chodit tam, kde je Esterka. Ve třídě se se spolužáky rychle seznámila. Jessi je velice akční, takže velmi brzy byla zvolená šatnářkou. Chodí s klíčemi odemykat a zamykat šatnu, a také ráda v šatně rovná svršky a boty. Když už něco dělá, tak pořádně. Také je květinářkou a zalévá každý pátek květinky ve třídě. Jessi má hodně kamarádů a je tím, co ve třídě pulsuje. Paní učitelku si také oblíbila. Potíže se nevyskytly zatím žádné. Do školy chodí ráda.
Oproti loňskému roku, kdy dcera vozila Esterku do školy v centru a Jessi do školky na opačnou stranu, jezdí letos obě do stejné školy, takže je ráno volnější. Spíš odpoledne je divočejší. Holky mají různé kroužky a dcera při práci studuje, takže mnohdy mají honičku, ať se vše stíhá. Vše jde podle plánu, až na malé turbulence, jako například: Dcera mi volala, že jsme již dlouho nebyly ve Wellnes. Domluvily jsme se na středu v 16.00 hod s tím, že ona odveze holky do baletu a zeť je o půl šesté vyzvedne. Takže plácáme se ve wellnes, pak jsme šly nakoupit do Tesca, poté jsme zašly na hřbitov a kolem osmé mě dcera zavezla domů. Když jsem si vytahovala nákup z kufru, dcera vykulila oči, koukla na hodinky a říká: Do prčic, holky tady mají aktovky !!!
ŠKOLKÁČEK KUBÍK – patronka Alča
První den ve školce byl celkem v pohodě. Kubík šel odhodlaně a ze školky se vracel s úsměvem a nabitý zážitky. Drželo ho to ještě asi týden, pak se to trochu zhoršilo – ono vstávání v šest ráno, potom dvacet kilometrů autem po krásách Beskyd nepotěší ani dospělého, natož pětileté dítě, ale drží se zuby nehty. Někdy se mu trochu nechce a stávkuje, jindy jde rád a těší se. Chodí do sportovní třídy a tak mají pořád nějaké aktivity – bazén, solnou jeskyni, cvičení v tělocvičně, bruslení atd. Ale myslím, že suma sumárum se dá říct, že školku zvládáme a musím ho i pochválit, nemá ten začátek lehký a snad bude brzy líp.
ŠKOLKÁČEK FILIP – patronka Trz
První den do svačinky, druhý den do oběda, od třetího dne celodenně. Radostně každý den. Kulišácké intrikování v mladším kolektivu. Neochota zapojit se do jiných, než herních aktivit. Jídlo z domova donesené (já denně připravovala oběd a dvě svačiny podle školkového jídelníčku v bezpečné úpravě pro našeho alergika). Tím by vyprávění končilo ještě před deseti dny. Jenže přišla veliká náhoda a štěstí a tak jsme dne 1. 11. měli „druhé první září“, kdy Fífa nastoupil do MŠ Montessori. Uprostřed tohoto desetidenního intervalu tři krátké ranní krize s pár slzami (nástup do zaběhnutého kolektivu, navíc do zcela jiného systému denního fungování by rozhodil asi každého), nyní už mává a běží do třídy. Navíc během posledních měsíců jsme o víkendech testovali a zaznamenali ústup alergie na mléko, takže do nové školky již nastupuje „jen“ jako alergik na vejce a ořechy. Ohromný posun, kdy většinu týdne se může stravovat ve školce s ostatními. Ačkoliv druhý nástup byl trochu dramatičtější, než onen první (navíc nyní mimo „domácí“ ves) a vše je technicky náročnější pro okolí (školka je 8 km vzdálená), tak jsme všichni přesvědčeni, že to pro něj byla skvělá volba pro současnost i s návazností na budoucnost.
ŠKOLKÁČEK MIKY – patronka Satine
Na počátku byly nevyřčené obavy, i když nic neříkal, věděla jsem, že u něho převládá hlavně strach z nového. První den proběhl ale dobře, byl tam cca 2 hodiny, takže to byla pro něho asi tak ideální doba. Další dny už začalo přemlouvání, aby tam nemusel, že se mu tam stýská a tak. Asi po týdnu všichni onemocněli, a protože tu byla celé září babička, zůstal ten první měsíc doma. V říjnu nám tedy začala rána, která byla plná pláče a přemlouvání. Ze školky se sice vracel s mnoha zážitky, ale do rána to zapomněl a zase se mu tam nechtělo. Postupně to ustává a je to lepší. I když ještě občas řekne věty jako „Nechci tam být, protože tam nejsi ty.“ nebo „Nejlepší to bylo, když jsme byli s tebou doma.“ a tak. A každé ráno, než odejdu ze školky, mi připomíná: „A hlavně napiš do sešitu, že tu dnes nebudu spát.“
ŠKOLAČKA MÍNA – patronka Satine
Hned první den začala nadšením a to jí drží dodnes. Těší se do školy a je ráda, když se jí něco povede. Ale je s ní opravdu hodně práce, ve škole nestíhá a tak si nosí domů spoustu úkolů na dodělání, takže není u nás výjimkou, že se ještě odpoledne učíme i 2-3 hodiny a já mám pocit, jakoby nám domácí výuka ani neskončila. Je hodně roztěkaná a určitě bude problém ještě v něčem jiném. Jsme proto objednáni do PPP, kde nám snad řeknou víc. Upřímně? Je to náročný masakr a je mi líto hlavně kvůli ní, že navzdory píli a nadšení, to vyznívá do ztracena.
ŠKOLÁK FREDY – patronka Satine
S ním jsou nejmenší starosti, přesně jak jsem předpokládala. Učení v pohodě a taky se zapojil do tvorby školního časopisu. Jediný problém, který u něj řešíme, je jeho pomalost. Pomalu píše, takže mu to horší známky například u diktátů a díky té své šnekovitosti chodí i ráno pozdě. On než se rozkouká, svlékne, zuje…tak zvoní. U školy jsme běžně tak v 7:35, zvoní jim v 7:50 a on přijde pozdě! No chápete to? Já tedy ne.