Leden bude pro rodiče předškoláků ve znamení zápisu do školy. Jako logoped bych Vám ráda dala několik rad, co by mělo dítě zvládnout před nástupem do školy.
Předškolní věk je doba, kterou bychom rozhodně neměli promeškat k nápravě poruch či nedostatku ve vývoji řeči. Týká se to povětšinou patlavosti či dyslálie ( r,ř, a sykavky).
Vady řeči se dají samozřejmě napravovat i v pozdějším věku, je to ale zdlouhavější a svízelnější. Dítě je schopno se již soustavně učit, nervový systém je dostatečně zralý ovládat tak složitý a jemný pohybový aparát, jakým jsou naše mluvidla. Náprava jde poměrně rychle a snadno. Ideálem je, aby děti vstupovaly do první třídy s řečí už náležitě rozvinutou a s artikulací bezchybnou. Někteří rodiče ji u svých dětí neslyší nebo ji nevěnují dostatečnou pozornost.Ppříznačné je, že svou vadu neslyší, ani děti samotné, protože se řeči dítě samotné neučilo, děti věnují zejména pozornost obsahu – tomu co říkají, ale již se nesoustředí na to jak to vyslovují. Děti navíc zvuky své řeči nesrovnávají uvědoměle se zvuky řeči těch okolo sebe – dítě je jen poslouchá tedy a hledá smysl v tom, co mu okolí říká
LOGOPEDIE je tedy pro něj něco nepřirozeného a namáhavého. Jestliže dítě některé hlásky vyslovuje špatně, samo svou špatnou výslovnost neslyší, je tu přirozeně nebezpečí, že bude dělat chyby v pravopise. Neděje se tak moc často, že dítě vyslovuje nesprávně jen jednu hlásku, nebo když soustavně jednu zaměňuje za druhou. Horší je, když některou hlásku nedovede vyslovit a v řeči ji vynechává, pak ji vynechává i v psaném projevu. A ještě horší je, když dítě patlá více hlásek, všelijak je zaměňuje a nezřetelně vyslovuje, takže z toho vycházejí nejrůznější zkomoleniny, pak chyby v pravopise, tj. především ve skladbě hlásek, spíše pravidlem než vyjímkou. Pak už je od mnohočetné patlavosti jen krůček k jiné poruše řeči – např. specifická artikulační neobratnost, dyslexie,….
NEBEZPEČÍ lehčích poruch rodiče velmi často podceňují.Řeč podléhá velmi přísnému společenskému hodnocení. Všechno co je na nás nápadné a nezvyklé, budí přirozeně zájem pro druhé, působí určité napětí, nepohodu. Proto by nám neměla být lhostejná, ani sebemenší vada řeči – např. pokud vyslovujeme nečistě hl. r. U školních dětí má tato odlišnost tendenci vyvolávat posměšky, což zejména ve školním věku děti těžce nesou. Navíc špatná výslovnost mluvčího „ tahá „ posluchače za uši, odvádí jejich pozornost od obsahu projevu k jeho formě a efekt celého vystoupení se snižuje.
NEPODCEŇOVAT A NEPROMEŠKAT – chraňme děti před pocity méněcennosti, jež zejména pak ve školním věku nacházejí úrodnou půdu, protože mají tendenci provázet své nositele do dalších fází života.
Vývoj řeči probíhá po celé dětství, pokud se týče např. slovní zásoby po celý život. Jestliže se řeč u našeho dítěte rozvíjí dobře, je to pro nás svědectvím, o jeho dobré životní aktivitě. Pokud se řeč nevyvíjí nebo je nějak narušena, prožíváme zpravidla napětí, a svědčí to pro některou poruchu řečovou či rozumovou.
Několik zásad, jak řečový vývoj dítěte příznivě nastartovat a dále ovlivňovat :
- nenutíme dítě do mluvení, , aby po nás opakovalo, ale snažit se vytvářet uvolněné
- situace, v nichž se dítě může projevovat bez zábran
- nečekáme, až se dítě bude ptát, ale ptáme se pokud možno samy
- využíváme nejrůznějších „ lákadel „ a povzbuzovacích pomůcek
- mluvíme na dítě
- řeč dítěte se snažíme zachytit a rozvinout
- umožňujeme společnost druhých dětí
Článek pro vás připravila Phdr. Monika Šulistová z Logopedické ambulance (http://www.logopedie-sulistova.cz/)