Dítě mi zničilo život?

Autor

Málokdy se stane, že mě upoutávka na nějaký pořad natolik zaujme jako tomu bylo u dokumentu Dítě mi zničilo život, který běžel včera na Primě. Musím přiznat, že mě šokoval nejen název, ale i samotné ukázky a tak jsem ho zhlédla celý a nenechala jsem se ničím rozptýlit. Ačkoliv původně to vypadalo děsivě, musím uznat, že spousta věcí, které tam zazněly mi byly už někdy blízké. Myslím, že jako zasloužilá matka tří dětí a díky několika letům stráveným na mateřské jsem už částečným odborníkem v této oblasti a můžu si dovolit se k tomu také vyjádřit.

Přemýšlela jsem nad tím, jak to mám já ( nebo spíš, jak jsem to měla já). Souhlasím s tím, že žádná příručka vás na mateřství nepřipraví. Všechny ty rady a poučky můžou fungovat jistě u nějakého procenta dětí, ale plošně se využít nedají. Tudíž jste naprosto odkázaná sama na sebe. Žádný kurz, žádná učebnice, nic. Hodí vás do vody a plav. Otázky, zda to tedy děláte správně a jestli jste vůbec dobrá máma, jsou více než časté. Jak to můžete vědět, když vám ten test nikdo neoznámkuje? Nikdo vám neřekne, že z přebalování máte za jedna, ale přidat byste měly v mixování kaše a taky v „paci, paci“ trochu pokulháváte.

Zvlášť začátky jsou vážně náročné. Když máte spavé dítě, co rychle najede na režim buzení po třech a více hodinách, je to ještě v pohodě, i když pro lidi, kteří mají rádi spánek, i to může být záhul. Co však, když se vaše budí co hodinu jen proto, aby prostě brečelo. Nic mu nechybí. Najedené je, přebalené taky, bolesti evidentně nemá a vaše přítomnost mu také nechybí, neb s ním noc co noc pochodujete v náručí, aby se alespoň zbytek rodiny vyspal. Je divu, že jste unavení, naprosto vyšťavení a na dně? Je tohle důvod, pro který si můžete říct, že jste špatná matka, že to nezvládáte?

Dcera taková byla. Byla jsem někdy opravdu na pokraji svých sil, měla jsem chuť utéct, zmizet, vypařit se, hlavně, abych jí už neslyšela. Byly chvíle, kdy jsem v zoufalství brečela a nevěděla, co dělat. V jedné z těchto chvil mi to došlo „Jednou to skončí!“ Tahle myšlenka mě držela při životě. Když jsem potom čekala třetí dítě, měla jsem hrozný strach z toho, že tohle budu zažívat znovu. Někdo se nade mnou ale slitoval a narodilo se mi naprosto klidné a spavé dítě. Asi příroda usoudila, že další takový nápor by mě jistě vyslal směrem k psychiatrické léčebně.

Myslím si, že porod je ten největší zážitek, jaký mne kdy potkal? Ani omylem. Vlastně čím víc se vzdaluji od posledního porodu, tím víc se mi myšlenka na něj nelíbí a jsem ráda, že mám odrozeno. Co mi ale jako nejúžasnější zážitek připadalo, to byly chvíle, kdy jsem poprvé naše děti uviděla. Nikomu, kdo má děti, nemusím dlouze popisovat své pocity a pro ty, co jsou (ještě) bezdětní, můžu napsat jen to, že to se prostě popsat nedá, to se musí zažít.

Upadl můj společenský život? Absolutně. Při prvním dítku to tak drastické nebylo, vlastně tam jsem to nepociťovala vůbec. Pořád jsem pracovala, navíc jsem kolem sebe měla spoustu známých, se kterými jsem mohla kdykoliv pokecat. Pak přišlo druhé dítko, přestěhování a já byla uvalena do téměř dokonalé izolace. Už jsem si někdy připadala jako blázen, protože jsem byla schopná si povídat třeba i s rychlovarnou konvicí o tom, co se s ní chystám provést. Jistě introvertně založení lidé si v tomto můžou lebedit, já jakožto extravert tou samotou trpěla.

Vytratil se z našeho vztahu intimní život a romantika? Jistě. Žádné rozjuchané veselení se nekoná, protože jediné, na co celou dobu myslíte je to, abyste hlavně neprobudili dítě. Sex kdykoliv vás napadne? Zapomeňte. Stačí jen, abyste si dali pusu a už přiběhnou děti, kterým se spustí jejich radary. Zřejmě je to nějaký utajený orgán, který ještě vědci neobjevili, neboť zaniká v pozdějším věku. A romantika? Tssss! Na to jsem neměla ani pomyšlení a pokud už mě něco romantického napadlo, skončilo to tak, že jsem beztak usnula. Fakt je mi záhadou, že přesto máme ty děti tři.

Takže závěr? Zničily mi děti život a chtěla bych vrátit čas? Ani náhodou! Teď jsem absolutně spokojená. Jsou už víceméně samostatné. Je s nimi čím dál větší zábava, málokterý dospělý mě pobaví tak jako moje děti a baví mě je učit nové věci, protože mám hned odezvu a už se mnou o tom diskutují. Doporučila bych ostatním, kteří ještě váhají, aby měli děti? Jasně, že ano. Mít dítě je jedna z nejbáječnějších věcí na světě!

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na