Tak již dnes večer se mnohým dětem rozzáří očka při spatření bělovousého Mikuláše a okřídleného anděla a jiným se zase rozklepou kolena, až uslyší zacinkání řetězů a objeví se čert. Čím víc dítko zlobí, tím větší má před touto pohádkovou bytostí respekt. Z toho je jasně patrné, že děti si velmi dobře uvědomují, že jejich chování není vždy podle brožury o dokonalých dětech (už ovšem netuší, že to bychom ani nechtěli, neb by nás za chvíli pohltila nuda.
Každé dítě přítomnost těchto bytostí prožívá po svém. Naše děti například naoko velmi statečně odříkávají básničky a odpovídají na kladené otázky, ale jen já vím, jak to s tou odvahou je. Pokaždé mi vyžmoulají důlek v oděvu či na ruce, jak intenzivně se mě drží a kdybych je nechala samotné, určitě by tuto návštěvu nepřežily v duševní kondici. Jen rodiče sami vědí, jaké jejich děti jsou, a pokud máte citlivější dítko, není nutné ho tomuto zážitku vystavovat a působit mu tím noční běsy. Stačí si o těchto postavách povídat a balíčky jim nechat položené třeba za oknem.
Proč vůbec chodí tato trojice?
Postava sv. Mikuláše vychází z osudu skutečného člověka. Svatý Mikuláš byl biskupem v Myře (dnešní Turecko). Mezi lidmi byl velmi oblíbený a tato jeho obliba vydržela i po jeho smrti. Byl prý velmi štědrý k těm, co neměli tolik štěstí v životě a fungoval vlastně jako jedna z prvních charitativních organizací. Také zachraňoval ty, jež byli nespravedlivě odsouzení.
Tradice Mikulášských nadílek vychází pak z legend, které se o něm tradují. První z nich říká, že jeden zlý hostinský zabil tři malé chlapce a naložil je do sudů se solí. Svatý Mikuláš tyto chlapce vzkřísil a navrátil je životu. Proto je sv. Mikuláš mimo jiné patronem dětí, proto za nimi chodí a chrání je před zlem zosobněným v postavě čerta.
Druhá legenda je o třech sestrách. Jejich rodina se ocitla v dluzích a aby dívky neskončily jako prostitutky nebo nebyly prodány do otroctví, sv. Mikuláš jim oknem vhazoval váčky se zlaťáky a uchránil je tak před jejich osudem. Z této legendy tedy vychází nadílka. Proto Mikuláš dává nejčastěji za okno drobné dárky a pamlsky.
Jak už jsem psala, čert znázorňuje zlo a to špatné v nás. Aby byla trojice v rovnováze, chodí s nimi anděl, který představuje naopak to dobré. A mezi nimi stojí sv. Mikuláš. Ten je vyjádřením božského principu a spasení. Toho, že každý má druhou šanci.
Jsou tyto legendy pravdivé? Legendy nikdy nebývají. Nejde o to, kolik je v nich pravdy. Většinou vycházejí z nějaké skutečnosti, kterou si lidé časem upravují. To, co je na nich podstatné, je jejich poselství. V těchto se odráží myšlenka, že nikdy není pozdě začít s nápravou, že když už se vám dostane právě ta druhá šance, měli byste ji náležitě využít. A že existuje jak dobro, tak i zlo.
Je to lhaní?
Jsou lidé, kteří tvrdí, že není dobré dětem lhát a tvrdit jim, že jsou tyto postavy skutečné, že v nich svým příkladem podněcujeme to, že budou lhát také. Já si ale nemyslím, že jde o lhaní. Je to hra. A pokud je náležitě podaná, tak velmi užitečná hra. Děti si z ní můžou vzít poučení, že existuje zlo a dobro a že i když nám to někdy přijde nemožné, vždy stojí za to proti zlu bojovat. Až vyrostou a pochopí, že to nejsou skutečné postavy, je dobré jim vysvětlit, proč jsme tuto hru hráli, co jsme jim tím chtěli předat.
Navíc je to zpestření. Nemůžeme se pořád jen tvářit vážně, někdy je potřeba udělat něco jinak oproti zvyklostem. Také jim čteme a vyprávíme pohádky, abychom jim na nich demonstrovali příklady dobra a zla a nepovažujeme to za lhaní, ačkoliv žádný z těch příběhů není skutečný. Je to proto, že v těchto příbězích pochopí mnohem lépe, co jsou morální hodnoty a jak se chovat. Na kterou cestu se vydat, i když je leckdy krkolomnější. Bez pohádek, legend a her by bylo jejich dětství, a koneckonců celý život, o tolik chudší a nudnější.
Přeji vám i vašim dětem, ať dnešní večer strávíte v klidu a pohodě. Ať si ho užijete, ať už budete na mikulášské besídce nebo v teple domova.