Při vážném úrazu nebo aktutní fázi nemoci je třeba okamžitě zasáhnout a člověku v nouzi pomoci. Opatřením, kterými se snažíme zamezit zhoršení zdravotního stavu a utrpení zmírnit, říkáme první pomoc.
Zásady první pomoci by měl ovládat každý člověk. Správně provedenými resustitačními úkony se mnohdy podaří zachránit zraněnému život.
Základní postupy
Při ošetřování zraněných se v první řadě věnujeme těm, kterým hrozí bezprostřední ohrožení života (stavíme velká krvácení), lidem, u nichž zpozorujeme chybějící životní funkce (dýchání, srdeční činnost, vědomí…)a poté dalším. Voláme 112 a nadále svým klidným přístupem udržujeme poraněné v optimistickém duchu, že lékař dorazí co nejdříve.
Zástava krvácení
Krvácení rozdělujeme na tepenné, žilní, smíšené(krvácí tepna a žíla zároveň) a krvácení z vlásečnic. Dále rozeznáváme řezné rány (incize ostrým předmětem) tržná poranění (tupějším předmětem), bodná poranění, oděrky pokožky.
Při velkém tepenném, žilním a smíšeném krvácení hrozí vykrvácení. Okamžitým ošetřením zamezíme velké ztrátě krve.
Zástava tepenného krvácení – Tepenné krvácení rozeznáme podle světlečervené okysličené krve, která z rány vystřikuje. Při stavění tepenného krvácení je nutné sterilním tampónem přímo stlačit krvácející místo a přidržet, přifixovat (ucpat). Pokud nemáme k dispozici sterilní obvazový materiál, použijeme čistý kapesník popř. jiný kus textilie, případně i holou ruku. Druhý způsob ošetření tepenného krvácení (NA KONČETINĚ) je zaškrcení cévy nad ranou (blíže k srdci) zaškrcovadlem, jakýmkoli obinadlem, páskem…
Zástava žilního krvácení – Žilní krvácení je typické tmavě červenou krví, která z rány vytéká. Ránu ucpeme sterilním tampónem a obvážeme. Pokud nemáme k dispozici sterilní obvazový materiál, improvizujeme čistou textilií.
Raněného uložíme do stabilizované polohy a nadále kontrolujeme jeho životní funkce (dýchání, srdeční akci, stav vědomí). Tekutiny, jídlo ani tišící léky proti bolesti nepodáváme. Do velkých ran nepatří samozřejmě ani desinfekce. Vyčkáváme příchod lékaře.
Malé vlásečnicové krvácení – je povrchové poranění (řezné, bodné, oděrky). Je vhodné ošetřit čistýma rukama (hrozí průnik infekce). Místo omýt pod proudem studené vody (počítejme se zvýšením krvácení), osušíme čistým sterilním materiálem. Desinfekci použijeme k očištění okolí ranky, nikdy ne přímo do rány. Pokud se krvácení nezastavuje, je dobré co nejdříve vyhledat lékaře kvůli šití.
Krvácení z nosu – předklonit hlavu, stlačit kořen nosu a do zátylku přiložit studený obklad. Pokud trvá déle, než deset minut, je dobré vyhledat lékaře.
Krvácení z úst – předklonit, nechat krev vyplivovat. Krvácení důsledkem vyraženého zubu – do rány přiložit tampón a raněnému doporučit, aby jej čelistmi sevřel.
Krvácení z ucha – umístit raněného do lehu na bok, na stranu krvácejícího ucha, pod ucho umístit mulový čtverec a nechat krev vytékat.
Bodné rány – z bodných ran nevyndáváme žádné nástroje ani úlomky předmětů. Pouze ránu lehce překryjeme gázou, abychom zamezili vstup infekce do těla. Vyčkáme příchod lékaře.
Zástava dechu
Zástavu dechu rozpoznáme podle jasných příznaků. Postižený je bledý, akrální části těla (ústa, uši, konečky prstů) mohou být promodralé, zrakem neregistrujeme zvedání a pokles hrudníku (dýchací pohyby), pokud k ústům a nosu nemocného předkloníme vlastní tvář, necítíme vydechovaný vzduch.
Obnovení dechové frekvence – Raněného položíme na rovnou tvrdou podložku. Z ústní dutiny vyndáme příp. zubní protézu, uvolníme dýchací cesty (zapadlý jazyk), zakloníme hlavu raněného, ucpeme mu nos a hluboce vdechneme do jeho úst (možno použít resustitační roušku). Přitom vidíme nadzvednutí hrudníku. Oddálíme svou hlavu a posloucháme vzduch unikající ven. Pokračujeme frekvencí 12 dechů za minutu dokud se raněný sám nerozdýchá. Jestliže z nějakých důvodů nelze dýchat z úst do úst, dýcháme z úst do nosu raněného. V případě, že se raněný rozdýchá, umístíme jej do stabilizované polohy a často kontrolujeme, zda dýchá a má hmatný tep na krkavicích. Takto vyčkáme příchodu lékaře.
Dušení – k dušení dochází důsledkem ucpání dýchacích cest nejčastěji soustem jídla. Příznakem dušení je úporný kašel. Pokud se kašláním nepodaří překážku odstranit, udeříme dusícího se pěstí mezi lopatky. Jestliže nepomůže úder mezi lopatky, lze provést tzv. Heimlichův manévr. Stojíme za zády raněného, obejmeme jeho tělo a rychlým škubáním svých sevřených rukou dovnitř a nahoru stlačujeme jeho hrudník a vypudíme překážku z dýchacích cest.
Zástava srdeční činnosti
Zástavu srdeční činnosti poznáme pohmatem na krkavici (krční tepně). Zahájíme nepřímou srdeční masáž. Raněného umístíme do polohy v leže na zádech na tvrdé rovné podložce. Dvěma prsty nahmatáme místo, kde se žebra z obou stran připojují k hrudní kosti. Sjedeme dlaní druhé ruky k tomuto místu. Pak na hřbet této ruky přiložíme dlaň první ruky. Stlačujeme toto místo 4-5 cm rytmickými pohyby, kdy stlačení střídá uvolnění, ruce neoddalujeme z místa, kde provádíme srdeční masáž. Kombinací dvou vdechů a třiceti stlačení uvedeného místa na hrudníku provádíme kardiopulmonální resustitaci (umělé dýchání a masáž srdce). Pokud nahmatáme tep a raněný se rozdýchá, umístíme jej do stabilizované polohy, kontrolujeme a takto čekáme příjezd RZP.
Bezvědomí
Raněný nereaguje na oslovení často ani razantnější podnět. Bezvědomí může být lehkého rázu (podobné spavosti) nebo těžšího stupně, až koma- nereaguje ani na silné podněty. Zorničky raněného jsou rozšířené. Pokud zůstávají zachovány životní funkce (dech a tep), umístíme raněného do stabilizované polohy a takto vyčkáme příchodu lékaře.
Stabilizovaná poloha
Do stabilizované polohy umístíme postiženého tehdy, kdy je v bezvědomí, ale dýchá a má zachovanou srdeční činnost. Jedná se o polohu, která zajišťuje volné dýchací cesty a vlivem gravitace se nepřehoupne na břicho nebo na záda, je stabilizovaný. Do stabilizované polohy umístíme raněného tak, že mu zakloníme hlavu, ohneme vzdálenější paži v lokti a položíme mu ji na hrudník. Dáme mu nohu přes nohu a tahem za vzdálenější kyčel přetočíme k sobě. Stabilitu polohy zajistíme ohnutím bližší dolní a horní končetiny.
Poranění páteře a míchy
Hrozí zejména při pádech z výšky nebo jako důsledek autonehody. Při tomto typu poranění udává raněný bolest v oblasti krční, hrudní, bederní oblasti nebo oblasti kostrče. V případě, že se spolu s páteří zraní i mícha, raněný si stěžuje na pocity necitlivosti, mravenčení, brnění nebo úplné ochrnutí končetin nebo částí těla. Manipulovat s takto raněným se doporučuje co nejméně, pokud je to nutné, např. při vyprošťování z vozidla, raději při více zachráncích. Důležité je znehybnit postiženého, položit na rovnou tvrdou podložku, poučit jej, aby se nehýbal a tím nedošlo k rozsáhlému zranění obratlů či míchy.
Ošetřování raněných dětí věnujeme jednu z dalších kapitol. Rovněž zlomeninám, popáleninám, otravám a dalším akutním stavům se budeme věnovat příště. Hodně zdraví!