O N(n)evinnosti a filmu s Janem Hřebejkem

Autor

Tento čtvrtek 20. ledna bude mít premiéru nový film režiséra Jana Hřebejka a scénáristy Petra Jarchovského Nevinnost. Tohle tvůrčí duo je spolehlivé jako švýcarské hodinky. Spolehlivé hned ze dvou důvodů. Za prvé s jejich pravidelným přísunem filmů a za druhé, že jejich tvorba spolehlivě nenechává lidi chladnými. Názor na to, co uděláte je vždy ovlivněn vkusem či temperamentem pozorovatelů, tudíž se nemůžete nikdy trefit do chuti všem. Ale už jen samotný fakt, že stojíte za pozornost, je důkazem toho, že jste tam, kde máte být. Což je i případ režiséra Jana Hřebejka, kterého jsem se vyptala nejen na nový film.

O filmu

Cesta z vrcholu na absolutní dno může být velmi rychlá. Někdy stačí jediná věta a všechno, co jste dosud budovali, se zhroutí jako domeček z karet. Uznávaný lékař, milovaný otec a manžel čelí obvinění z velmi těžkého zločinu. Ze dne na den vyměnil dobrou adresu za celu ve vazební věznici, odkud se nevina prokazuje hodně těžko, zvlášť když protistraně pomáhá člověk, který může být motivován osobní pomstou. Pravda prý nakonec vždycky zvítězí nad lží a nenávistí. Někdy ani to ale nemusí znamenat vítězství. Někdy je to jen přestávka před dalším, mnohem náročnějším zápasem. Zvlášť když ve snaze zachránit se obětujete tajemství, která měla zůstat navždy skrytá, protože jsou pro vás i pro vaše okolí příliš nebezpečná.. (Bontonfilm)

Proč bychom měli sundat bačkory a vyrazit na Nevinnost do kina?

Myslím, že ten film je výjimečný. Má hluboké postavy a strhující děj. A co hlavně, myslím, že dokáže dost překvapit.

Do jedné z rolí jste obsadil Luďka Munzara, který se již řadu let ve filmu neobjevil. Bylo to dlouho plánované nebo momentální impuls?

Určitě to nebyl momentální nápad. Pan Munzar se mi pro tu roli zdál nejideálnější hned, co ta postava začala dostávat jasné kontury. Oslovil jsem ho a on souhlasil. To jsem moc rád. Vlastně jsem neměl vymyšlené žádné náhradní řešení, kdyby odmítl.

Vybíráte si poslední dobou vcelku smutná témata. Je smutno i na place?

„Smutno“ není ten správný výraz. Snažím se postavy ukazovat do hloubky, což nutně nemusí znamenat, že je film smutný. Má jisté tragické momenty, to ano. Lidi chodí do kina, aby tam něco zažili a my se jim to snažíme zprostředkovat. Atmosféra na place samozřejmě vůbec nezáleží na žánru filmu. Je to jen o lidech.

Opět se vracíte k tématu soudružnosti rodiny v těžkých chvílích. Myslíte, že člověk snáší facky osudu mnohem lépe, když má podporu v rodině?

No to určitě. Každý, kdo má fungující rodinu, je na tom líp. Ve filmu jde o to, že ta rodina má určité tajemství, které sice dokáže pomoci v prokazování neviny toho otce, ale na druhou stranu nabourá životy všech těch ostatních členů rodiny. Šlo nám hlavně o to ukázat, že ty postavy nejsou buď dobré nebo zlé. U každé z nich, byť tam měly jen malý prostor, se snažíme představit jejich charakter a hloubku z více stran.

Co pro Vás znamená pojem „nevinnost“?

V tom názvu je vlastně víceznačný. Mluví se tam o nevině otce z kriminálního pohledu, ale i o nevinnosti jako panenství té dívky. Je to o hledání nevinnosti, o snaze přiblížit se tomu ideálu.

Jakou fázi při práci na filmu máte nejraději a které byste se naopak s chutí vyhnul?

Mám na tom rád právě to, jak se ty jednotlivé fáze mění, že je každá jiná. Líbí se mi, když dostaneme s Petrem Jarchovským nápad a pak ho postupně zpracováváme, potom samotné natáčení, které je samozřejmě hektické a nakonec už klidná fáze střihu, který mám moc rád. Kdy už se ten film ladí a dostává jasnější podobu. Moc nemám rád ty chvíle těsně před natáčením, kdy mám filmu plnou hlavu, ale ještě se nenatáčí.

Chtěl jste být režisérem odmala?

Ne. Ale hodně jsem četl, kreslil, hrál na kytaru…ovšem nic nebylo takové, že bych v tom extra vynikal. Pak jsem v 16-ti letech viděl film Otakara Vávry Romance pro křídlovku a ten způsobil, že jsem se nadchl filmem. Chodil jsem pak hodně do kina Ponrepo a Klub, kde se hráli staré a umělecké filmy. Potom jsem se přihlásil na FAMU. Tam mě napodruhé přijali na scénáristiku. Na FAMU jsme měli dobrý ročník, to bylo fajn. Chodil tam se mnou třeba Petr Zelenka, s tím jsme se tak samozřejmě hecovali… No a pak přijali na FAMU i Petra Jarchovského, on píše scénáře a já se ujal režie.

Jaké filmy máte rád Vy? Na co chodíte do kina?

Nemám jeden oblíbený typ filmů, snažím se zachovat si přehled v celé nabídce. Mám hodně rád filmy o lidech, lidské příběhy a to už je pak jedno, jestli to jsou filmy Woodyho Allena, Mikea Leigha nebo Bohdana Slámy. Dneska jsem rád, když si najdu ten čas do kina jít. Nechodím už jako dřív třeba šestkrát za týden. Je to přirozený vývoj. Kino je ideální pro mladé. Když ještě nemají ty svoje byty a tak, tak se tam chodí zašívat. Později se z kin přesunou, někteří přestanou chodit úplně, což je škoda a někteří se vrací, ale ne už tak často jako dřív.

Co byste popřál českému filmu do budoucna?

No samozřejmě energii. Aby všichni ti tvůrci, kteří u filmu jsou, měli energii, aby měli co říct a aby měli publikum.

Děkuji za rozhovor a přeji i Vám onu energii, spoustu nových nápadů a diváků.

Foto: Bontonfilm

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na