Nevydrží sedět u stolu, ztrácí pozornost a brzy se unaví. Pohybový vývoj dítěte se u zápisu do 1. tříd příliš neřeší, stojí však za velkou částí dosavadních odkladů školní docházky. Podle fyzioterapeutů je na školu motoricky zralý jen každý druhý předškolák.
Když se mluví o připravenosti dítěte na školu, většina rodičů si představí znalosti – například poznávání písmen, počítání, umět se představit. Školní zralost je ale mnohem širší pojem, navazující na psychomotorický vývoj dítěte. „Klíčovou roli ve školní zralosti dítěte hraje jeho schopnost ovládat své tělo a pohyb. Pokud má rozvinutou motoriku, koordinaci ruka-oko, má dobrou výchozí pozici pro psaní, lépe se bude v lavici soustředit a plnit zadané úkoly. Čistě po tělesné stránce je takto na školu připraveno odhadem 50 procent šestiletých dětí. Další polovina potřebuje buď odklad, nebo vyšší podporu učitele či asistenta pedagoga,“ poukázala hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková.
Česko patří k zemím s nejvyšší mírou odkladů školní docházky. Ještě loni si takto nástup do 1. třídy o rok oddálilo 20,5 procenta šestiletých – každý čtvrtý chlapec a téměř 15 procent dívek. Letos už platí pro udělení odkladu nová přísnější pravidla, která mají do budoucna vysoký podíl odkladů snížit. Nezralost dětí ale podle zkušenosti odborníků odpovídá realitě. „Co se týče hrubé motoriky, dětem chybí propojení pravé a levé hemisféry. Pokud je poprosíte, aby se dotkly pravým ukazovákem ruky levého kolena, dlouho váhají anebo vůbec netuší, jak na to. Přibývá dyspraktických dětí, tedy s poruchou koordinace pohybů. Pro ně je typické, že pokud chcete, aby si lehly na bříško hlavou k oknu, zaručeně jeden nebo všechny parametry úkolu nesplní,“ popsala fyzioterapeutka.
Klasickým strašákem všech rodičů je správný úchop tužky, přičemž základy dobré grafomotoriky se tvoří už v prvních měsících života. „Při psaní a kreslení nezáleží jen na prstech, do těchto činností se zapojuje celé tělo. Dítě musí mít v sedu stabilní držení trupu, koordinaci ruky a oka, správnou spolupráci svalů ramen, paží a rukou. Pokud některá z těchto oblastí není dostatečně rozvinutá, může být pro dítě práce s pastelkou či tužkou náročná. Rodiče pak vidí pouze to, že dítě „nechce kreslit“, skutečným důvodem ale může být nedostatečná pohybová vyzrálost. Úchop některých předškoláků je tristní, pastelky drží různými prsty, pěstičkou, hodně tlačí na tužku, křečovitě zavírají zápěstí, kroutí se v trupu, táhnou rameno k uším,“ vyjmenovala Iva Bílková.
Mnoho dětí při práci s tužkou vyplazuje jazyk, což samo o sobě není problém. Může to však být ukazatel, že daná činnost je pro něj náročná. „Práce mozku a hrubé i jemné motoriky spolu úzce souvisí, a pokud se špatně hýbe celé tělo, promítne se to i do svalů jazyka. Takzvaný globální pohybový vzor, což je program, který řídí mozek dítěte, zajišťuje, že při velké snaze soustředit se na pohyb dítě hýbe zároveň i jazykem. V případě psaní či kreslení často k opačné straně, než je píšící ruka. Jde tedy o obvyklý pohybový vzor, který se zvýrazní u dítěte, má-li se psaním problémy a všelijak se při něm kroutí v ruce, trupu, ramenou. Je to neurologicky podmíněný doprovodný pohyb, pevně spjat s celkovou biomechanikou a posturou dítěte. Nemá proto význam, aby rodiče nebo učitelé děti v tomto ohledu napomínali, pomáhá mu to v lepší práci a koncentraci. Podobně bojují také se stříháním nůžkami,“ popsala Iva Bílková.
Nejistota mnoha dětí v těchto činnostech pramení podle fyzioterapeutů z nedostatku podnětů. Děti mají obecně méně pohybu, tráví méně času venku, při spontánní hře, zato víc hodin prosedí doma u obrazovek. „Dotykové mobily a tablety omezují přirozený vývoj jemné motoriky dětí prakticky na jeden či dva prsty, kterými displej ovládají. Mozek tím získává dojem, že důležité jsou pouze tyto dva prsty, vytvoří jim velké množství neuronových spojení a ostatní prsty opomíjí. Později se nadmíra technologií projeví v manuální nešikovnosti, problémech s grafomotorikou, s prostorovou orientací a další. Displej nabízí jen dvourozměrný pohled, dítěti bude chybět práce mozku v hloubce prostoru. To může mít i vliv na odhad vzdálenosti, rychlosti a může to mít dopad i třeba na jízdu na kole, koloběžce nebo přecházení přes silnici. Naopak obyčejné stavění kostek a později lego stavebnice dítě nesmírně obohacuje, trénuje mozek v přemýšlení i koordinaci mozku s cílovým pohybovým systémem,“ míní Iva Bílková.
Zpozornět by měli rodiče, kteří si všímají, že dítě nerado kreslí, nechce chytat míč nebo skákat panáka. „Všechny tyto činnosti jsou pro malé děti cennými zkušenostmi – kutálením, chytáním, kopáním míče se učí odhad rychlosti, vzdálenosti, síly, směru, změny směru, což lze označit za předstupeň pro logické a analytické myšlení. Odchylky v prostorové orientaci můžeme pozorovat už někdy od druhého roku života – dítě zakopává, naráží do předmětů, padají mu věci z ruky. Pokud dítě nechce běhat, lézt po prolézačkách, protože se bojí, že spadne, je třeba se na tyto dovednosti zaměřit a hravě je cvičit. Důležité je rozlišit situaci, kdy se dítěti jen nechce, protože nemá náladu, a případ, kdy se činnosti opakovaně aktivně vyhýbá, protože mu zkrátka nejde. To je pro rodiče první signál,“ vysvětlila Iva Bílková.
Letos se zápisy do základních škol konaly výrazně dřív než v předchozích letech, už v zimě místo na jaře. Cílem ministerstva bylo dát rodičům i dětem víc času na nápravu případných nedostatků. „Žádné z uvedených obtíží nemusí znamenat problém s učením nebo inteligencí. Často souvisí spíš s tím, že pohybový a psychomotorický vývoj předškoláka ještě není úplně dozrálý. Ve fyzioterapii ale vidíme, že dětský organismus je naštěstí velmi adaptabilní a i během několika měsíců lze při pravidelném cvičení a vhodných aktivitách dovednosti výrazně zlepšit. Pro rozvoj jemné motoriky je výborné modelování z plastelíny, navlékání korálků, šití s tkaničkou, stavění stavebnic, skládání puzzle. Koordinaci a rovnováhu můžete hravou formou ‚trénovat‘ na jednoduchých opičích dráhách, různých prolézačkách a nerovných površích,“ doplnila fyzioterapeutka.