Chutě Indie

Musím říct, že už jako malá jsem chtěla vidět Tádž Mahal a dodnes mě to nepřešlo. Jako starší jsem si oblíbila i indickou kuchyni. Proto možnost ochutnat pravá indická jídla v rámci indického festivalu byla okamžitě zařazena do mého diáře.

Dorazili jsme tedy na venkovní festival za zvuků originální hudby s tancem a samozřejmě i nezbytnými speciálními barvami na obličeji (někdo je měl nejen tam), které mají přinášet štěstí a jsou vzájemným projevem požehnání a přátelství. Jen ty ruce henou jsme vynechali, to mi přijde jako příliš svatební záležitost.

Když cestuji, přijde mi jako důležité ochutnávat místní lidi a místní jídla. Protože to prostě patří ke správnému poznávání místa. A tak jsem kromě konverzací si na festivalu užila i jídlo. Indie rovná se koření. Vůbec nechápu, jak jsme my, Evropani, si vystačili s chutěmi, než jsme se dostali k dovezenému koření. Musel to tehdy být neuvěřitelný chuťový šok.

Díky současnému světu můžeme do pravé indické restaurace zajít i dnes, ale musím přiznat, že já si tam (respektive tady) dávám jen dvě až tři jídla jako je nejtradičnější butter chicken nebo tikka masala. A tak jsme ochutnávali další chutě. Sladkosti musím říct, že byli opravdu extrémně sladké. A omáčky díky zjemnění kokosového mléka nebyly tak pálivé, jak jsou v Indii běžně zvyklí. Nejvíc nám chutnal asi chleba pankora, který v sobě měl hrášek, cizrnu a bylo to chuťově vyladěné k dokonalosti – vypadá jako toast.

V Indii není vegetariánství žádný problém, takže jsme si pochutnali na momos shaakaahaaree – plněných knedlíčcích, v naší verzi plněnými zeleninově, opět naprosto vychytaná chuť. Jako výše zmíněné sladkosti to pak byly kuličky, a to konkrétně ladoo, oranžová kulička z cizrnové mouky a cukru a červená gulab jamun, což je kulička smaženého indického sýra vařená v cukrovém sirupu.

Je to tak, chutě mě opět přesvědčily, že můj sen a chuť jet do Indie trvá a ještě jsem na něj nalákala i dcerku…

Kde se ještě namlsat: 
Chutě Slovenska
Chutě Pobaltí
Chutě Itálie
Chutě Řecka
Chutě Izraele