Už tento pátek začínají v ruské Sochi 22. zimní olympijské hry. Zatím je předčasné spekulovat nad tím, jaké budou. Proto jsem se obrátila do historie a prošla to, jaké byly ty předchozí. Doufám, že vám mé shrnutí přinese některé zajímavé informace, které jste dosud nevěděli.
Olympijský oheň
St. Moritz, Švýcarsko 1948 – právě tady se poprvé objevila na zimních olympijských hrách štafeta, při níž putoval oheň z Olympie až na stadion.
Oslo, Norsko 1952 – v St.Moritzi se sice objevil oheň na stadionu, ovšem k prvnímu zapálení olympijského ohně na ZOH tak, jak ho známe dnes, došlo až v Oslu. Od té doby vždy oheň plane po celou dobu konání her.
Cortina d’Ampezzo, Itálie 1956 – zde připadl čestný úkol zapálení na rychlobruslaře Guido Caroli. Bohužel se to neobešlo bez menšího karambolu, o který se postaral televizní kabel, jež zkřížil Carolimu cestu. Naštěstí se při pádu oheň neuhasil, takže mohl svůj úkol dokončit.
Vancouver, Kanada 2010 – poprvé oheň zapalovalo více lidí najednou, a sice hokejista Wayne Gretzky, basketbalista Steve Nash, lyžařka Nancy Greeneová, paralympijský šampion Rick Hansen a rychlobruslařka Catriona LeMayová-Doanová. Zapalování ohně nedopadlo moc podle představ. Ze země se měly vysunout čtyři pilíře. Do jejich spodní části sportovci přenesli oheň, který po pilířích vyjel vzhůru a od nich vzplál i středový oheň ve tvaru jakéhosi obřího tulipánu. Bohužel se vysunuly pouze tři pilíře, a tak rychlobruslařka LeMayová-Doanová o zapalování ohně vinou techniky přišla.
Zajímavosti ze ZOH let minulých
Chamonix, Francie 1924 – byly to první zimní olympijské hry vůbec, ačkoliv toto označení si vysloužily až o rok později na olympijském kongresu v Praze. Původně totiž byly pojaty jako Týden zimních sportů a představovaly jakéhosi předskokana letních olympijských her, které se v tom roce konaly v Paříži.
St. Moritz, Švýcarsko 1928 – první zimní olympijské hry, které byly pořádány zcela nezávisle na letních jako samostatná sportovní událost. Na těchto hrách se poprvé objevila výprava asijské země, a sice sportovci Japonska. Poprvé od skončení 1. světové války byla také povolena účast Německa.
Lake Placid, USA 1932 – jedno ze tří míst, kterým se podařilo pořádat ZOH dvakrát, podruhé to bylo v roce 1980. Dalšími z těchto měst byl švýcarsky St. Moritz v letech 1928 a 1948 a rakouský Innsbruck v letech 1964 a 1976.
Garmisch-Partenkirchenu, Německo 1936 – nad Evropou už se pomalu stahovala mračna a ani těmto ZOH se nevyhnuly protižidovské nálady. Poprvé bylo na program her zařazeno sjezdové lyžování. Do klání ZOH se přidala výprava z dalšího kontinentu, výprava z Austrálie.
Sapporo, Japonsko 1940 a Cortina d’Ampezzo, Itálie 1944 – oboje tyto hry byly zrušeny z důvodu druhé světové války. Později se těmto městům jejich pořadatelství umožnilo. Cortině d’Ampezzo v roce 1956 a Sapporu pak v roce 1972.
Oslo, Norsko 1952 – Norové a Němci pojali sportovní klání na těchto ZOH jako boj mezi znepřátelenými státy. Norové z tohoto boje vyšli vítězněji s celkovým prvním místem v počtu medailí, Němci skončili až čtvrtí.
Cortina d’Ampezzo, Itálie 1956 – první zimní olympijské hry, které se vysílaly v televizi, a to hned ve 22 zemích světa. Poprvé také přišla na řadu komerční stránka her a objevili se zde první sponzoři. Mezi nimi například i italská automobilka Fiat, jež byla hlavním sponzorem.
Grenoble, Francie 1968 – televizní přenosy ze ZOH se poprvé přenášely barevně. Postupující poznatky ve farmacii se víc a víc využívaly i ve sportu, proto musely být i na ZOH zavedeny dopingové kontroly.
Lake Placid, USA 1980 – na těchto hrách se americkému hokejovému týmu, jenž byl složený z absolutně neznámých mladých kluků, podařilo vyhrát olympijské zlato a porazit i týmy jakými byla sovětská sborná, Švédsko, Finsko nebo také Československo. O tomto turnaji byl natočen také film Hokejový zázrak.
Lillehammer, Norsko 1994 – první zimní olympijské hry, které se nekonaly ve stejném roce jako letní, ale daly si odskok o dva roky.
Nagano, Japonsko 1998 – poprvé se kvůli olympiádě přerušila NHL, aby se mohli její hráči účastnit her v barvách svých národních týmů. Díky tomu získalo klání už před olympiádou nálepku „turnaj století“. Cesta ke zlatu českého hokejového týmu pak způsobovala infarktové stavy všech jeho fanoušků a celonárodní šílenství.
Vancouver, Kanada 2010 – první zahajovací ceremoniál, který neprobíhal pod širým nebem, ale pod střechou.
Sochi, Rusko 2014 – jaké budou tyto hry ukáže až čas. Už teď ale drží tři nej – jsou nejdražší, nejzkorumpovanější a nejstřeženější. Přejme si, ať jsou také klidné a se spoustou úžasných sportovních výkonů.
Českoslovenští a čeští sportovci na ZOH
Chamonix, Francie 1924 – na prvních ZOH byl naším nejúspěšnějším olympionikem krasobruslař Josef Slíva, který skončil na čtvrtém místě. Naši hokejisté skončili na 5. až 7. místě a třeba s Kanadou prohráli 30:0.
St. Moritz, Švýcarsko 1928 – na těchto hrách získal první medaili pro Československo skokan na lyžích Rudolf Burkert, a sice bronzovou.
St. Moritz, Švýcarsko 1948 – naše první medaile, tentokrát stříbrná, byla zásluhou českých hokejistů a týmu, ve kterém byla taková jména jako Gustav Bubník, Jaroslav Drobný, Bohumil Modrý nebo bratři Zábrodští.
Grenoble, Francie 1968 – až do těchto her jsme si museli počkat na kov nejcenější. Na středním můstku si zlato vyskákal Jiří Raška, z velkého můstku získal medaili stříbrnou.
Kateřina Neumannová – písecká rodačka, je naší dosud nejúspěšnější zimní olympioničkou. První olympiádou, které se účastnila, byla ve francouzském Albertville v roce 1992, kde se nejlépe umístila na 6. místě ve štafetě. Stejného místa dosáhla i v Lillehammeru o čtyři roky později v disciplíně 10 km volně. Pak přišlo Nagano (1998) a hned dvě medaile, stříbrná z 5 km klasicky a bronzová z 10 km volně. Na další olympiádě v Salt Lake City (2002) svůj úspěch zopakovala a přidala si do sbírky další dvě stříbrné medaile, tentokrát z kombinace a 15 km volně. Na zlatou medaili si však musela počkat až do Turína (2010), kdy si pro ni dojela v závodě 30 km volně. Ke zlatu zde ještě přidala stříbro ze skiatlonu. Kromě zimních olympiád se zúčastnila také jedné letní, a sice té v Atlantě (1996), kde nás reprezentovala v závodech horských kol a skončila 18.
Nejen běhy na lyžích jsou jednou z našich úspěšných disciplín. Úspěchy v olympijské historii slavili také naši hokejisté, krasobruslaři a samozřejmě skokani na lyžích. Přicházejí však nová jména i nové sporty a opomenout nemůžeme ani velmi úspěšné české paralympioniky, takže stále se máme na co těšit a čím se nechat překvapit.
Přeji vám příjemné olympijské užívání.
O letních olympijských hrách jsem psala v tomto článku: V olympijském duchu
S některými našimi reprezentanty jsme vám také přinesli rozhovory. Připomenout si je můžete v těchto článcích:
Jaroslav Sakala: „Moc zatím nevzpomínám.“
Vánoční zastávka s Petrem Urbanem
Lyžování patří k mému životu